Cenné placky si skladuje doma v obýváku. "Ve vitríně. Ale asi ji budeme muset rozšiřovat, protože se tam trofeje nevejdou," říká Marušková. "Trvalo dlouho, než se mi podařilo v jeden rok posbírat tolik medailí." K tomu si navyšovala svoje české rekordy. A to přestože sezonu neměla z nejsnadnějších.
Před evropským šampionátem ve vzduchové pistoli v Praze ji postihly zdravotní trable. "Něco jsem kuchtila, byla napůl ohnutá a najednou jsem spadla na zem. Nebyla jsem schopná vstát, udržet se na nohou."
Za to všechno mohl skřípnutý nerv v zádech. Marušková si musela dát pauzu. Což na ni při nabitém programu mělo naopak dobrý dopad. "Uprostřed zimní sezony jsem měla měsíc pauzu od střílení, což bylo veliké plus. Byla jsem odpočatá, přijela jsem na závody a střílela dobře."
Do toho všeho ovšem také dokončovala zkoušky ve škole. Absolventskou práci nechala u knihvazače těsně před cestou na nedávné mistrovství Evropy v Chorvatsku, kde ve sportovní pistoli získala stříbro.
"Po něm jsem si ji vyzvedla a odevzdala." Studentku oboru prevence kriminality ještě čekají závěrečné zkoušky, ovšem zatím neví, zda v záři či až v lednu. "V lednu by mě to netěšilo, vrcholí nám sezona. Musela bych omezit závody."
Však tímto argumentem zkoušela obměkčit zástupce ředitele školy. "Ale asi to neovlivním." Studijní materiály tak raději přibalí i na dovolenou, kterou stráví v Česku. Zavítá k rodičům, k rybníku Babylon, na chalupu do jižních Čech. "A když se dozvím, že máme absolutoria, budu se učit. Pistoli měsíc určitě neuvidím."
Ani s tátou Vladimírem Hykou, který ji ke střelbě přivedl, si o dovolené o zbraních povídat nebude. Však i proto ji táta už netrénuje. "Od doby, co jsem začala střílet, jsem neměla otce. Teď už ho mám. Bavíme se o bylinkách, bruslích nebo o zahrádce. A když začne o střílení, mlčím. Jinak by to spadlo do starých kolejích, kdy jsme o něm mluvili i u jídla."
Nyní ji trénuje reprezentační kouč Břetislav Putna. "Trvalo nám, než jsme si začali rozumět ohledně střelecké stránky. Posledních pár let je to však něco jiného, konzultujeme skoro každý trénink."
Do trenérského týmu řadí Marušková i manžela Davida, který má roli manažera. "Střelec nebyl, není a asi nikdy nebude. Ale rozhodně je pro mě důležitý jako opora. Dokáže pro mě vydobýt podmínky," říká střelkyně. "Klape to."
