"Já nevím, čím to je. Asi mě lidi mají rádi," usmívala se třiadvacetiletá olympijská medailistka z Atén.
V pátek se vrátila ze závodů ve Spojených státech. A doma zůstane pouze týden. Pak zase na měsíc zmizí do kolotoče Světových pohárů.
Co myslíte, mají to opravdu ženy v anketách snazší?
Já měla vždycky opačný pocit. Spíš jsem myslela, že chlapi se do takových akcí nehrnou a hlasují hlavně ženy. A ty přece zajímají především sportovci, ne my sportovkyně. Asi se mýlím.
Což vám, tuším, nevadí?
Já tu výhru beru (smích).
V americkém Fort Benningu vám v klání SP neuvěřitelně unikla medailová pozice. Skončila jste čtvrtá, s minimálním odstupem za vítěznou Němkou Pfeilschiftreovou. Mrzí vás takový výsledek?
Nemrzí, vydala jsem ze sebe všechno, nic jsem neudělala špatně. Rozdíly v desetinách jsou zanedbatelné. Někdy jsem měla štěstí, teď to dopadlo takhle. Ale každopádně takové finále dlouho nepamatuju.
Neděsí vás výsledky čínských střelců, kteří Světový pohár v Americe ovládli mezi ženami i muži?
Občas mi to přijde jako závod Čína proti zbytku světa... Ale je to logické. Čína je obrovská, v té spoustě lidí se musí najít hodně talentů. Nejen na sport.
Otázka od vítězePtá se David Limberský: Je vám 23 let a chystáte svatbu, to je na dnešní dobu poměrně brzo. Jak jste poznala, že střelec Matthew Emmons je ten pravý? "Já se neřídím tím, čím možná většina lidí. Brzo mi to prostě nepřijde. Když jsme spolu s Matthewem začali chodit, bylo to jasné. Už předtím, byť jsme byli pouze přátelé, to byl krásný vztah. Když jsme se sblížili, věděla jsem hned, že on je ten pravý. Chceme být spolu. On mě požádal o ruku už po čtyřech měsících, chtěli jsme se vlastně brát už loni. Nakonec jsme ještě pár měsíců počkali." |
Za rok a půl jsou ale v Pekingu olympijské hry. Bude mít "zbytek světa" vůbec šanci uspět?
Však uvidíme, co s nimi domácí prostředí udělá. Když jde do tuhého, zůstane jich jen pár, kteří zvládnou překonat nervozitu a ten obrovský tlak okolí.
Sledoval vás při finále váš snoubenec Matthew Emmons?
Některé střelecké páry se tomu vyhýbají, ale nám to přijde přirozené. Při závodech jsme většinou blízko sebe, fandíme si.
Po jaké době jste se vlastně viděli?
Po dvou měsících! Před svatbou to vypadá trochu hloupě, že? Máme štěstí, že při závodech můžeme bydlet spolu. Jednou jsem já s výpravou Američanů, jindy on mezi Čechy.
Za pár dnů letíte na Světový pohár do Austrálie, pak do Thajska. Jak stíháte školu?
Vozím s sebou učení, honím zápočty. Je to fuška, asi se mnou teď nebude tolik srandy. Ale pak už to bude jen lepší.