Ne, že by se v uplynulých letech utápěla v depresi. Jen jí něco neustále vrtalo hlavou, jako by jí na střelnici chyběla jistota. "Byť jsem poměrně silná osobnost, sílu musíte odněkud brát. A já neměla odkud," vypráví. "Ale teď už se podklad buduje a dobrý!"
Po olympijských hrách v Pekingu 2008 se jí život změnil, nejenom kvůli tomu, že zkompletovala olympijskou medailovou kolekci. Stala se matkou dcery Julie, podporovala manžela v souboji s nemocí, trénovala. Ale medaile, na něž byla zvyklá, nepřicházely.
Její tělo se vzpínalo, bolela ji kyčel. "Ale už se cítím poměrně dobře," přiznává. Zaúřadovala spolupráce s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. "Denně cvičím, je to běh na dlouhou trať."
Kateřina Emmons s manželem Mattem a dcerou Julií
Kvůli bolestem změnila techniku střelby. Dlouho hledala ideální polohu, jak ideálně rozložit zátěž. "Přebudovat celou techniku byla mravenčí práce. Ale už jsou vidět výsledky," těší osmadvacetiletou střelkyni.
Scházelo jí tvrdé trenérské vedení, tak se v letošní sezoně vrátila k otci Petrovi. "Tohle byla stoprocentně jeho medaile," nezastírá. "Fungujeme senzačně, on mi totiž jako jediný říká věci na rovinu."
Na šampionátu ve Finsku potěšil Kateřinu Emmons zejména způsob, jakým stříbro získala. V základním závodě se necítila ideálně, ale stačila krátká pauza, větší koncentrace a medaili měla na krku. "Dvě chyby v základním závodě jsem si mohla odpustit. Dalo se i vyhrát... Ale stříbro mě dostalo do velké psychické pohody," přiznává.
Spokojenost se dostavila v ideálním čase, olympijské hry v Londýně se blíží. Zatím na ně ale úspěšná sběratelka olympijských kovů nemyslí. "Je to závod jako každý jiný, jen se na něj soustředí větší pozornost. Ale tahle medaile mě určitě nakopne. Sebedůvěra se bude budovat lépe," říká Emmons.
