Důkazem budiž statistiky: čtyřicetiletý střelec žijící v Hrobicích u Pardubic se letos zúčastnil tří závodů. V základní části vypálil přesně 375 ran. Minul jen dvě a dvakrát vyrovnal absolutní světový rekord: 125 roztříštěných asfaltových holubů!
"Já si fakt nedokážu vysvětlit, jak je to možné. Čekám až přijde nějaký kolaps a ono furt nic," směje se Sychra, který minulý týden po dlouhých deseti letech dokázal vyhrát závod Světového poháru.
Právě v Mnichově v základní části skolil 125 terčů, jedinou chybu vyrobil v polovině finálové pětadvacítky, ale to už měl před druhým Kypřanem Georgiosem Achilleosem "pohodlný" dvoubodový náskok.
Nelitujete toho, že jste kvůli závodům v Plzni a nominaci na mistrovství Evropy musel vynechat úvodní díl seriálu Světového poháru?
Ono to nebylo až tak dobrovolné. V Plzni jsem se musel zúčastnit protože šlo o českou nominaci na mistrovství Evropy. Ale i kdyby se závody nekřížily, asi bych kvůli nedostatku financí do Egypta neodcestoval.
Na to jsem se vás chtěl také zeptat. Prý jste si cestu do Mnichova musel hradit ze svého?
Ále co, nedělám si z toho těžkou hlavu, tak jsem si to teda zaplatil (smích). Stálo to cirka 400 euro plus nějaké stravné, což mi zaplatí osobní sponzoři. Je ale velmi smutné, že země, která na minulých olympijských hrách získala tři medailová umístění, si nemůže dovolit vyslat střelce na Světový pohár. Ale máme přislíbeno, že za dva týdny do Běloruska už poletíme.
Jak je ale možné, že peníze došly?
To je trochu složitější. Český střelecký svaz je akcionářem Sazky, a ta má problémy se splácením O2 Areny. Peníze, jež by tedy šly do sportu, se používají na splácení úvěru. Zkrátka nemáme tolik prostředků, kolik bychom potřebovali.
Udělal jste v přípravě na sezonu něco jiného, že zrovna letos takhle záříte?
Ne, všechno bylo úplně stejné. Já si fakt nedokážu vysvětlit, jak jsou mé výsledky možné (úsměv). Čekám až přijde nějaký kolaps a ono furt nic. Ale bude mimořádně těžké to zopakovat. Mám za sebou teprve tři závody.
Nemáte obavy, že jste všechnu formu už vystřílel?
To už jsem letos opravdu párkrát zaslechl. Teď musím trochu pošetřit síly, aby mi v rozhodující fázi sezony nechyběly.
V Mnichově se naposledy střílelo před 15 lety. Ovlivnila závod neznalost prostředí?
Každý z nás se těšil na střelnici, kterou v Mnichově dokázali vybudovat. Mají tam obrovský val podobný jako ve Finsku a lítá to právě na jeho hraně, což mi vyhovuje. A navíc všech pět střelišť je velmi podobných.
Skolit všech 125 terčů v základní části se vám podařilo jen dvakrát v životě. Je náhoda, že pokaždé se to přihodilo právě letos?
Upřímně? Když shodíte 120 až 123 holubů, říkáte si, že je to dobré. Když ale sundáte všech 125 terčů, musí vás tam nahoře někdo mít moc rád (smích). Nemusíte mi to věřit, ale není to jen umění. Hodně moc záleží na štěstí.
Závod Světového poháru jste vyhrál po deseti letech. Jak se od té doby změnil Jan Sychra?
To se nedá říct jen v krátkosti. Kdybych to měl ale shrnout, zestárnul jsem, ale hlavně mám jiné priority. Předtím jsem byl mladej třicetiletej kluk, ale teď mám rodinu a dvě děti, což je na prvním místě. Svůj sport miluju, ale rodinu bych za něj vyměnit nedokázal.
Čekal bych, že řeknete "zklidnil jsem se". Vždyť nervy ve skeetu dělají minimálně půlku úspěchů...
Spíš jsem si na celý ten kolotoč závodů a stres tak nějak zvykl a také vím, že skeet opravdu umím. Nervy mám ale paradoxně možná větší teď. Dříve od vyjukaného zelenáče nikdo nic nečekal a teď je na mě upřena mnohem větší pozornost a očekávání.
Prý jste stále neoslavil své čtyřicátiny. Není prvenství v závodě Světového důvodem k porušení životosprávy?
Už tento týden jsem původně měl s kamarády Dukláky mé narozeniny oslavit, ale nakonec to přeložíme asi až na podzim. To už nebudou žádné závody a trochu zapaříme.
Říkáte, že svaz nemá peníze. A co prémie od firmy Perazzi, s jejíž zbraní střílíte?
Však už mi také volal samotný Mauro Perazzi, že má pro mě připravenou novou flintu.
Aha, takže prémie = nová zbraň?
Ano, já od nich dostávám novou flintu jednou za dva tři roky. A tuhle prodám a nechám si ještě svou původní. Má nastříleno okolo 150 tisíc ran a se svojí životností je tak v půlce.
Jak moc vás mrzí, že letos ještě nejde o olympijskou nominaci? Kdybyste vyhrál závod Světového poháru přesně za rok, Londýn 2012 už by vám neutekl...
Je to opravdu škoda, to by se mi moc hodilo (smích), protože bych měl další tři roky pokoj. Takhle se ještě budu muset snažit.
Nemáte strach, že za dva týdny v Minsku přijde pokles báječné fazony?
Vždyť já už v Mnichově tak trochu počítal s tím, že to skončí. Útlum stále nepřichází, tak mi nezbývá nic jiného než se do toho zakousnout a perlit i v Minsku. Teď si ještě nějaký ten den odpočinu a budu se snažit načasovat formu.
