Hráčka, která už z týmu v minulosti odešla, se vrátila na krátkou výpomoc. Naštěstí zůstala. "Všichni jsme totálně zmatení," popsala Jeništová současnou situaci v týmu, který měl ambice na vyšší příčky. Odehrál devět utkání a jednou zvítězil. Je předposlední.
Jak byste charakterizovala stav, ve kterém se váš tým nachází?
Všichni jsme totálně zmatení. Hrajeme nový systém a máme úplně jinou obranu. Trenér si přivezl nějaké herní prvky z Ameriky a my si na to nemůžeme zvyknout. Chce po nás hodně odstupovanou obranu. A my nestíháme dobíhat střelce. Když doběhneme střelu, jdou soupeřky okamžitě do nájezdu. Nedaří se nám ani v útoku.
Byl zápas s Valosunem vyvrcholením problémů týmu?
Myslím, že ano. Individuality máme. Máme zkušené hráčky, které jsou schopné bodovat. Ale nevyužíváme jejich předností.
Už jste o vašich problémech s hrou s trenérem mluvily? Řekly jste mu to?
Ne, ne, ne. Trenér je trenér.
Asi byste si měly s vaším trenérem promluvit.
Od toho tady jsou jiní lidé. Pobavit se o tom s trenérem zkoušíme, ale nemůžeme proti němu nějakým způsobem povstat.
To nikdo nechce. Měly byste si s koučem situaci ujasnit.
Ten zápas byl vyvrcholením našich problémů s naší hrou. Soupeřky hrály pěkný rychlý a jednoduchý basketbal s dobrou střelou. My se v těch našich systémech prostě motáme. Nikdo pořádně neví, co má dělat.
Nálada v šatně asi není nejlepší.
Dobrá není. Máme osm proher a jednu výhru nad Karlínem, který je s námi na spodku tabulky. Čekají nás poslední dva zápasy první půlky, Hradec Králové a Pardubice. Dá se říct, že jsme už vyzkoušely všechny týmy. Pak půjde do tuhého. Chceme se poprat o osmé místo a dostat se do play-off.
Ve druhé polovině soutěže máte přijatelné soupeře doma. Bude to výhoda?
Doufám, že ano. Snad by měla přijít ještě jedna hráčka a naše nová posila (Američanka Selbyová, která odehrála první zápas) by se měla zapracovat do týmu. Na druhou stranu spousta týmů v lize má také Američanky. I soupeřky se budou dál sehrávat a úroveň ligy půjde celkově nahoru. Druhá část bude leckde lepší.
To, co po vás chce trenér, je velký rozdíl proti tomu, co jste hrávaly předtím?
Je. Určitě. My jsme byly zvyklé hrát hodně jedna na jednu. Hodně clony na míč. Teď je to úplně naopak. Stavíme clony bez balonu. Předtím, když byl někdo střelec, jsme na něj hrály. Na střelu, na nájezdy. Využívaly se individuální schopnosti jednotlivých hráček.
Hra vašeho týmu je pomalá. Je to systémem, který teď máte hrát?
To asi ne. Spíš tam nemáme kromě několika hráček sprintery. Nejsme ten tým, co by hrál rychle dopředu. Protiútoky se nám nedaří.
Měly jste tentokrát hodně prostupnou obranu.
Možná je to tím, jak hodně odstupujeme. Ve finále, kdy by měl být doskok a na to navázat rychlý protiútok, jsme všechny stažené pod košem. A do protiútoku z trojky nemá kdo vybíhat.
Co tedy potřebujete, abyste se zlepšily?
To kdybych věděla. Nevím. Prostě hrát jednodušší basketbal. Něco, na co jsme zvyklé. Využít jednotlivé přednosti. Máme v týmu výborné střelce. Máme konečně dva typické pivoty. Ale půlku času stráví někde na šestce nebo někde vybíhají místo toho, aby byly pod košem. Potřebujeme hru rozhýbat. Dostat balon víc dovnitř a ven. Nahrát si po oblouku.
Každá přihrávka vašeho týmu trvá jako jiným tři. Často jen s míčem nad hlavou naznačujete, že budete přihrávat.
Chce to větší dynamiku. Pak se hra může někam posunout. Ale nechci, aby to vyznělo jako kritika trenéra. Je to v nás. Když zpytujeme svědomí po zápase, víme, že každá z nás mohla pro výsledek udělat víc. Možná nám trochu chybí bojovnost.
