Na páté místo Strakonic už rezignoval i on, výhodnější pozici pro play-off si chce vyměnit s Hradcem Králové. „Musíme udělat všechno pro to, aby se to povedlo. Máme to ve svých rukách a šanci musíme využít, i oni ztratí,“ říká.
To by ale jeho tým musel sbírat body. Místo toho ale dostal na jihu Čech pořádně za vyučenou. Porážka o osmadvacet bodů od Strakonic je nejvyšší v historii. „Nefungovalo nic,“ posteskl si karlovarský kouč.
Lokomotiva si neporadila se strakonickými oporami Starou, Reisingerovou a Musilovou, ale ani se základními basketbalovými dovednostmi. „Nezvládáme hru jedna na jednu - v obraně i v útoku.“ Další problém je už notoricky známý: agresivita soupeře.
Jakmile na karlovarské basketbalistky trochu víc přitlačí, je zle. „Trénujeme to,“ říká Bárta. „V téhle sezoně ale prostě nemáme tým, se kterým se dá udělat něco víc.“ To karlovarský kouč připomíná od začátku sezony. Buduje nový tým, který se neustále přetváří a bohužel v něm letos postrádá výraznější osobnost.
Ve Strakonicích se to projevilo naplno. Koeficient užitečnosti měl celek Lokomotivy za celý zápas pouhých sedmadvacet, tohle číslo by slušelo spíš nejlepší hráčce. Příklad? Strakonická Musilová se dostala přes třicítku, bývalá Karlovaračka Reisingerová byla na šestadvaceti, Stará na třiadvaceti.
Třiadvacet bodů do svého koeficientu nasbírala Lokomotiva už v poločase. Správně. V tom druhém přidala jen ubohé čtyři. „To je stejné jako když hrajeme s brněnským Gambrinusem. Musím zjistit proč,“ deptá trenéra Bártu.
Na zjišťování ale moc času nemá, prvoligová nadstavba pokračuje zrychleným tempem. Už v sobotu přivítají Karlovy Vary letošního nováčka nejvyšší soutěže - poslední celek tabulky z Tábora. „Doma musíme hrát úplně jinak. Že jsme prohráli? To by nám teď nemělo pokazit náladu, musíme dál bojovat. Vždyť naděje ještě pořád žije,“ burcuje Jiří Bárta.
