"Strach je ohromná energie. Je jenom otázka, jestli ho sportovci v krizových situacích umějí otočit do plusu nebo minusu," říká známý mentální kouč Marian Jelínek.
Minulý víkend fotbalisté Plzně otočili faktor strachu do minusu, vždyť i kapitán Pavel Horváth po domácí porážce s Libercem prohlásil: "Báli jsme se, že můžeme získat titul." Teď má Plzeň druhý mečbol a MF DNES k tomu připravila exkluzivní sportovní téma. O faktoru strachu promluví fotbalisté, sportovní trenéři, tenisté, skokani na lyžích... Velmi zajímavý je také následující příběh českých biatlonistů.
Biatlon je sportem, kde jsou hranou úspěchu desetiny milimetru na střelnici. Ivan Masařík jel při vytrvalostním závodě na olympiádě v Naganu 1998 na třetím místě. Nevěděl to, jen tušil. Trenér Milan Janoušek, pulzující na trati, záměrně mlčel. Cítil v kostech, že bronzová informace by mohla jeho svěřence před střelnicí znervóznit, bál se na něj třeba jen podívat, tak se raději otočil k němu zády. A už tu byla poslední položka. Zrádná položka, která pohřbila tolik biatlonových nadějí.
Kdyby Masařík sestřelil všechny terče, medaili by mu už nikdo nesebral. Jenže on jeden minul – o dvě desetiny milimetru! Asistent trenéra Tomáš Kos u střelnice sprostě zaklel. "Bylo to tak natěsno," litoval.
Snad jen malinká ztráta koncentrace, miniaturní trhnutí rukou. Co ho způsobilo? Vědomí obrovské šance? Ta rána a následná medaile mu mohly změnit život. Masařík, nejlepší z českých mužů, bral tehdy ve středisku plat deset tisíc korun měsíčně. "To je v podstatě almužna," připustil.
Přivydělával si prodejem vysavačů, aby uživil rodinu. Medaile by mu naopak přinesla prémii čtvrt milionu korun a sponzorské smlouvy. Možná i to se v tu chvíli zablesklo kdesi v jeho podvědomí a ubralo na koncentraci. Strach z úspěchu = selhání.
Ondřej Moravec zažíval v této sezoně podobné pocity. Při Světovém poháru v Östersundu si na poslední položce odstřelil vítězství. A na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě byl ve vytrvalostním závodě půl centimetru od titulu mistra světa. O den dříve ji zvládl čistě na tréninku pokaždé, až si z něj kolega Tomáš Holubec dělal legraci: "Nech si ty nuly radši na závod."
Jenže při poslední položce druhá rána minula černé oko osudu v podobě terče o průměru 115 milimetrů. "Trochu jsem tu ránu podržel. Koncentrace nebyla taková, jaká asi měla být. Prostě jsem to nezvládl," zkritizoval sám sebe a hořce se usmál. "Snad se z toho někdy poučím."
O dva týdny později vyhrál na Holmenkollenu závod Světového poháru.
