Kalendář ukazoval červenec 1924, úvodní etapa nejtěžšího cyklistického závodu planety měla cíl v přístavním Le Havru. A jako první tam dorazil chlapík s umouněným, zaprášeným obličejem, s galuskou omotanou kolem ramen a hustilkou připevněnou k rámu.
Porazil domácího Maurice Villea, na pódiu z rukou direktora závodu převzal nejcennější dres - maillot jaune, a od té doby hrál cyklistickou one man show.
Bottecchia byl osmým dítětem chudé rodiny ze San Martin di Colle Umberto, do školy chodil jen tři roky, pak se stal zedníkem. Na kole však předváděl zázraky. Už rok před svým prvním triumfem přijel závodit do Francie. Stalo se to tak trošku náhodou, na doporučení italského novináře a jen proto, aby doplnil nekompletní tým Automoto.
Tehdy dostal roli gregaria, pobočníka lídra formace, jenže na to on nedbal. V první etapě mezi Paříží a Le Havrem (měřila 381 km) jen těsně nedosáhl na vítězství. Následující den však, pořád coby úplně neznámý cyklista odkudsi zpod Apenin, šokoval triumfem v Cherbourgu a ziskem svého prvního žlutého dresu. Jen kvůli chybám pramenícím z cyklistické nezkušenosti Bottecchia celkově nevyhrál už při své premiéře, druhé místo ho však posílilo.
Následující rok se vrátil, silnější, sebevědomější. A svoje umění naplno demonstroval v etapě z Bayonne do Luchonu přes čtyři brutální pyrenejské vrcholy: Aubisque, Tourmalet, Aspin a Peyresourde. Ujel už na tom prvním a do finiše si přivezl náskok 25 (!) minut.
Gaston Bénac, slavný žurnalista deníku L´Intransigeant tehdy psal: "To jste měli vidět. On doslova letěl k vrcholkům se sněhovým popraškem, jeho svaly napnuté jako struny, neskutečná kadence, řídítka držel shora, polykal ledový vzduch proudící z údolí. Stoupal a stoupal, úplně lehounce a jeho soupeři dole pod kopcem vypadali jako přikovaní k zemi."
Tento campionissimo, muž s ostrými rysy, melancholickým pohledem a plný bezedného smutku, se stal prvním italským vítězem Tour a následující rok svůj triumf zopakoval. V jeho domovině, kde se právě ujímali vlády fašisté, se stal hrdinou.
Jenže právě režim se mu podle všech indicií a svědectví stal osudným. Našli ho na cestě u vesničky Peonis, v bezvědomí, se zraněními hlavy. Lékařova diagnóza zněla otřes mozku, zlomená klíční a lebeční kost. Jedna verze uvádí, že se mu udělalo špatně z chladného piva, které chvíli předtím vypil, další sází na meningitidu, třetí zase zaručeně zvěstovala pád z kola v tréninku. Možná nejpravděpodobnější důvod smrti cyklisty byl útok fašistů, proti nimž on otevřeně vystupoval.
V sobotu 16. července 1927 otiskl list Échos de Paris přes celou titulní stranu fotografii Botecchii v obleku, bílé košili a černé kravatě s titulkem: Zemřel pan cyklista. Bylo mu 32 let.