Marchand jel průměrnou rychlostí 23 kilometrů za hodinu více než čtyři hodiny. Tři sta okruhů, jeden za druhým. Daleko tak překonal svoje plány - původně chtěl svištět rychlostí 22,5 kilometru v hodině.
"Jediným dopingem je pro mě voda s vrchovatou lžící medu," odmítal a zavtipkoval: "Kdybych dopoval, možná bych dokázal jet průměrem pětatřicet."
Stokilometrovou porci udolal v čase 4 hodiny, 17 minut a 27 sekund. "Vedl jsem si o něco lépe, než jsou doufal," řekl agentuře AFP po svém výkonu na velodromu v Lyonu. "Ale v posledních kilometrech už to bylo dost náročné. Cítím se jako chlapík, kterému je sto let. Cítím se dobře."
V listopadu mu bude 101 let a je v úžasné formě. Lékaři tvrdí: Máte formu jako o polovinu mladší. Vždyť Marchand pravidelně trénuje, umí se o sebe postarat a pořád řídí auto. Měří jen 152 centimetrů, ale jeho srdce bije jako zvon.
Na kole začal jezdit v roce 1925, když mu bylo čtrnáct let, pak se odstěhoval z Francie a bydlel v Kanadě a Venezuele. Pracoval jako hasič, zahradník, prodejce a dovozce vín, mimo cyklistiky i amatérsky boxoval. Na kolo se vrátil v roce 1978, když mu sedmašedesát, znovu začal budovat fyzičku a trénoval se závodníky o mnoho mladšími, než je on sám.
Do důchodu odešel až v 89 letech a zhruba v té době se zúčastnil závodu Bordeaux - Paříž, vzdálenost 600 kilometrů ujel za 36 hodin. Postupně sice snižuje dávky, i když jde stále o úctyhodnou kilometráž. "Před pěti lety jsem se rozhodl, že nebudu jezdit víc než sto kilometrů za den," pronesl letos v únoru, kdy vytvořil další rekord v hodinovce stoletých - ujel 24,251 kilometru.
"A na kole se chci ještě nějakou dobu vozit," pronesl a pak poslal radu všem, co by chtěli mít stejnou výdrž jako on: Nepřestávejte se hýbat.
"Nikdy jsem si nic neodpíral: jídlo, víno, ženy. Ale vždycky s mírou," říkal. "Sportuju každý den, zapojuju celé tělo a zůstávám ohebný. Někteří, když jim je 80, začnou hrát karty a přestanou se hýbat. Já ne! Nikdy jsem neuměl zůstat v klidu."
