"Mít 6:1 v tiebreaku a pak další setboly, to je do nebe volající. Možná už by to mělo být i trestné," řekl Štěpánek.
V prvním setu vedl nad nejmladším hráčem v pavouku pařížské dvouhry Nickem Kyrgiosem v tie-breaku 3:1, ve druhém dokonce 6:1, ve třetím dějství měl tři setboly a odvrátil tři mečboly - jenže na prvního juniora světového žebříčku to bylo málo.
Kyrgios přitom v hlavní soutěži dlouho ani nefiguroval. Původně dostal 262. tenista světa volnou kartu do kvalifikace. Jenže po odstoupení Johna Millmana mu do klína spadla šance - a sebevědomý syn řeckého malíře a softwarové inženýrky z Malajsie ji dokonale využil. O šestnáct let staršího Štěpánka udolal výborným servisem a agresivním forehandem.
S hráči juniorského věku se příliš nepotkáváte. Co jste o Kyrgiosovi věděl před zápasem?
Věděl jsem od Jirky Veselého, že výborně servíruje, servisem si taky pomáhal v důležitých chvílích. Ale já měl ve všech třech setech šance, které jsem nevyužil. Mít 6:1 v tie-breaku a pak další setboly, to je do nebe volající. Možná už by to mělo být i trestné. Takovouhle tie-breakovou impotenci jsem dlouho nezažil.
Takové situace obvykle zvládáte.
Vždycky to je o sebevědomí a o vyhranosti, která mi momentálně chybí. Pak ty důležité chvíle takhle vypadají. Nedá se nic dělat, musím to hodit za hlavu a přemýšlet, co je špatně.
Pro Kyrgiose to byl první start na grandslamu, první výhra na okruhu ATP. Vzpomenete si na svůj první grandslamový start ve Wimbledonu 2002? Na pocit hrát bez jakéhokoli tlaku.
To se nastupuje daleko líp, člověk může hrát uvolněně, i to, co si normálně nedovolí. Někdy to až hráči dává křídla. Ten pocit znám velice dobře.
Nejsou pak věk a zkušenosti v takovémto zápase nevýhodou? Mnohem víc si uvědomujete situaci...
Nemyslím, že to je věkem. Bylo to o proměňování šancí a tam to mám dneska za pět.
Jak velká rána to pro vás je po sérii několika kvalitních utkání, co máte za sebou?
Nečekal jsem od sebe zázraky, ale ani tohle jsem nečekal. V žádném případě. Musím to vzít.
Fyzicky jste se na kurtu cítil dobře?
Neměl jsem žádný problém, což je pro mě hodně pozitivní. Teď jen musím pracovat, abych to dorážel. Už je to třetí zápas... Starace v Římě, čtrnáct brejkbolů - nic z toho. Troicki v Mnichově, 4:1 - a nic. Někde je chyba. Musím se v hlavě vrátit k těm zápasům, možná se na ně podívat a poučit.
Chce se vám znovu ze záznamu koukat na duel s Kyrgiosem?
Musím. Je to součást toho, aby se člověk zlepšoval. Jestli se na to mám další den koukat osm hodin, tak se budu dívat, abych viděl, co dělám špatně, a pracoval na těch věcech. Nic jiného mi nezbývá.
Je tohle poslední minus po pauze, že nedohráváte zápasy?
Je to hodně o sebevědomí a co nejmenším přemýšlení. Tím, že člověk prohrál takové zápasy, asi přemýšlí víc, než by měl, a většinou udělá chybu, když přemýšlí, jak to má zahrát, než co má zahrát. To mi zatím asi nejvíc chybí v těch momentech.
Jak složité je pracovat s vlastním sebevědomím?
Říká se, že nahoru to jde strašně těžko a dolů strašně rychle. Ten zásah do těla je obrovský, ale už mě nebaví se na to vymlouvat. Podstoupil jsem ho, vrátil jsem se, hraju, jsem po operaci jako spousta lidí na světě, tenistů a sportovců, nemá cenu dělat si tím alibi. Na kurtu jsem proto, abych vyhrál. Soupeře nezajímá, v jakém jsem stavu. Mě taky nezajímá, v jakém on je stavu. Jde o to, kdo ten zápas vyhraje.
