„Ze dne na den se změnil vlastně celý život včetně sportu. Na začátku nebyla žádná možnost trénovat nebo vlastně jakkoliv pracovat. Dělaly se jen různé online trenérské kliniky. Jsem rád, že se to vrací do starých kolejí. Všichni teď cítíme, jak jsme zapnuli z nuly na sto procent. Musíme si zase zvyknout zpátky na ten rytmus, být v hale a pracovat,“ říká sedmačtyřicetiletý trenér.
Poslední dny tráví Rakušan s českými kořeny v Kutné Hoře. Vedle péče o juniory pracuje na zakončení v podání reprezentačního pivota Patrika Audy.
O čem všem Weissenböck hovořil?
O aktuální spolupráci s Tomášem Satoranským:
„Strávili jsme tři dny v Praze a poté přijel do Bambergu a potrénovali jsme znovu. Opět jsme se rozhodli upravit pár detailů ve střelbě, aby byl Tomáš schopen pálit i z větší dálky. Pracujeme na trochu větší změně než v předchozích dvou letech, spíš se to dá porovnávat s tím, jak jsme pracovali po Tomášově první sezoně ve Washingtonu.“
O novinkách v Satoranského repertoáru:
„Bylo by ideální, aby byl Tomáš schopen střílet z ještě větší vzdálenosti, než je klasická trojka, jako to dělá spousta hráčů NBA. Teď je v ideálním věku, kdy je na tom atleticky na evropské poměry fantasticky a na NBA normálně. Za pár let se to ale změní a snažíme se, aby byl na to sportovní stáří připraven. Nechci, aby musel třeba ve třiatřiceti měnit hru, když už nebude tak rychlý a atletický. Chceme být napřed.“
O projektu Summer Academy připravujícím mladé české basketbalisty na evropské šampionáty 2021:
„Mám srovnání s rakouskou a německou federací a Češi to z těchto tří zemí dělají rozhodně nejlépe. Jsou flexibilní a dokážou věci naplánovat. U Summer Academy je hodně trenérů, hodně hráčů a máme výborné podmínky na přípravu. Například Rakousko ještě s přípravami mládeže ani nezačalo a Němci to teprve rozjíždějí.“
O mladých hráčích, kteří přišli o vrchol klubové i reprezentační sezony:„Každý hráč chce samozřejmě hrát vrcholy sezony a zúčastnit se šampionátů, ale teď je tendence hráče trochu přetěžovat. Hlavně kolem věku 18 až 20 let toho mají tolik, hrají tolik zápasů, že mívají méně času na trénink, protože se pořád připravují na nějaký vrchol, kde se řeší jako první taktika. Já hodně věřím technickým dovednostem a individuální přípravě, takže s tím nemám problém, že se letos nebude hrát v rámci reprezentace.“
O „bublině“, ve které se v červnu dohrávala německá bundesliga:
„Byl jsem součástí přípravy Brose Bamberg, ale pak už jsem s týmem do Mnichova nejel. Měli jsme pár hráčů, kteří také nejeli, a já jsem pro ně připravoval tréninky. Vždycky jsem dojížděl na zápasy, protože tam byla dobře vymyšlená tzv. passive zone, kde měl každý tým ještě nějaká místa pro další trenéry, funkcionáře nebo vedení klubu, aby mohli být v hale. Nedostali se pak přímo k hráčům ani trenérům, ale měli možnost se na zápasy dívat živě. Fungovalo to perfektně, bylo to úplně super. Na začátku jsem tomu moc nefandil, ale když se to pak rozjelo, tak jsem zpětně ocenil celý nápad a myšlenku dohrání soutěže.“
O slabším období Bambergu, který má za posledních deset let sedm titulů, ale na osmý už tři roky čeká:
„Jsme v úplně jiné situaci než dřív. Musíme všechno přebudovat a najít nějakou novou identitu, což je dlouhý proces. Měli jsme spoustu úspěšných sezon, ale teď ten potenciál organizačně a finančně nemáme. Celý klub a vlastně i celé město je pořád v takovém šoku. Fanoušci vědí, že tým je horší, ale nechtějí se s tím srovnat a pochopit, že se teď prostě nějakou dobu nebude vyhrávat. Náš rozpočet je asi třetinový oproti předchozím letům. Vždycky jsme vychovávali dobré hráče, kteří od nás chodili do Euroligy nebo i do NBA. Lidé si pamatují, že před pár lety za nás hráli hráči jako Daniel Theis, Brad Wanamaker nebo Nicolo Melli, kteří jsou v NBA, a teď se musí fanoušci dívat na jinou úroveň.“
O spolupráci s Brooklyn Nets a jejich potížích se sestavou, ze které vypadlo před blížícím se turnajem NBA už sedm hráčů:
„Vždycky, když nejsem s lidmi z Brooklynu tolik v kontaktu, něco se tam děje. Teď je to přesně takové. Když začala epidemie koronaviru, tak jsme ještě hodně komunikovali, ale teď je tam tolik práce a věcí, které připravují kvůli té dohrávce na Floridě, vše utichlo. Musí to být šílené. Každodenní práce se musí pořád měnit. Najednou onemocní jeden hráč, další řekne, že nechce jet. NBA je extrémně organizovaná. Pravidel pro dohrávku je tisíce a nedivím se, že někteří hráči to nechtějí absolvovat. Například v Německu to udělali velmi dobře, ale byla tam i nějaká volnost pro hráče, zato v NBA je všechno pod kontrolou. Množství lidí, které bude v Orlandu, je obrovské a organizačně to je velký oříšek.“
O rozdílech mezi „bublinou“ kolem německé bundesligy a v NBA:
„Němci měli v té bublině velkou disciplínu. Bylo tam jen deset týmů, což je velká výhoda, a celkově byly menší ty trenérské štáby. To NBA udělala taky, ale tam je zmenšený počet lidí u týmu 35, což je pořád moc, třeba o 15 víc než v Německu. Snad to dobře dopadne.“