Zatímco o věhlasu mužské NBA není uprostřed finálové série žádných pochyb, v případě její mladší sestřičky to neplatí. Vždyť souběžně s ligou startuje v Evropě kontinentální mistrovství. Francouzka Sandrine Grudaová či Anete Jekabsone-Žogotová z Lotyšska nejprve odehrají šampionát a až poté zamíří za oceán.
šampionky
1997 - Houston Comets, |
I tahle úsměvná historka vypovídá o renomé WNBA. Ženskou soutěž sráží především termín konání. Liga začíná v červnu s blížícím se finišem NBA a vrcholí o čtyři měsíce později, na počátku října. V konkurenci baseballové nebo golfové sezony. Ani okurkové období ze soutěže neučinilo Událost s velkým U.
Pro světové basketbalistky je to termín ideální. V jakém jiném týmovém sportu je možné, aby hráč stíhal dvě profesionální angažmá? Hvězdy WNBA tráví podzim, zimu a jaro v Evropě. Nejlépe v bohatých ruských klubech. A přes léto válčí v Americe.
Po pravdě řečeno, WNBA vypadá hlavně jako snaha naplnit obří sportovní arény, které by s přestávkou NBA a NHL jinak zely prázdnotou.
rekordmankyBody: Doskoky: Asistence: Zápasy: |
Ale abychom byli k Women's National Basketball Association spravedliví: nejedná se o první pokus o americkou profesionální soutěž v ženském basketbale. Ale rozhodně je pokusem nejúspěšnějším. Vždyť taková Women's Professional Basketball League (neboli WBL) vydržela pouze tři sezony (1978-81).
Selhal také projekt jménem American Basketball League (ABL), který trval pouze dva ročníky (1996–1998), než ho konkurence WNBA udolala. Některé z tehdejších hvězd ABL jako DeLisha Milton-Jonesová, Taj McWilliams-Franklinová nebo Katie Smithová září ještě dnes. Ale v týmech WNBA.
Nejdelšího trvání měla amatérská National Women's Basketball League (NWBL), jež se držela tradičního modelu podzim až jaro. Soutěž odstartovala stejně jako WNBA v roce 1997 a vytrvala rovných deset let.
Žádná z lig neměla k dispozici zázemí a reklamní kapacity NBA. To je jeden z hlavních důvodů, díky nimž WNBA dodnes žije. Nebo aspoň přežívá. Proč ta silná slova? Proč nenapsat třeba vzkvétá? Vždyť letošní sezona začíná smutně: bez Houstonu Comets. Tedy týmu, který dominoval úvodním čtyřem ročníkům a jako jediný si v této soutěži dokázal vysloužit označení dynastie.
češky v WNBAEva Němcová-Horáková Romana Hamzová |
Z původních osmi zakládajících klubů vytrvala pouze polovina: New York Liberty, Los Angeles Sparks, Sacramento Monarchs a Phoenix Mercury. Hned pětice týmů během uplynulých dvanácti let skončila, dva další zažily stěhování.
Do WNBA navíc od letoška přichází věc v amerických profesionálních ligách nevídaná: hráčky Phoenixu Mercury v čele s Dianou Taurasiovou budou nastupovat v dresech se sponzorským logem. Každý dolar je v dnešní WNBA dobrý.
WNBA ale zasluhuje také uznání. Dokázala skloubit talenty všech kontinentů. Z kvality soutěže vytěžila hlavně australská reprezentace, která dnes jako jediná dokáže konkurovat Američankám. Tým kolem hvězdy Seattlu Storm Lauren Jacksonové ovládl světový šampionát v roce 2006. I letos má Austrálie druhý největší počet zástupkyň v WNBA.
V ligových týmech nescházejí nejlepší Číňanky a Brazilky. Za Sacramento hraje křídelnice Hamchétou Maïga-Baová z Mali, kterou dobře znají fanoušci Gambrinusu Brno. Zato Evropanek se vydává za letním angažmá méně a méně. Kromě už zmíněných Grudaové a Jekabsone-Žogotové tu dnes hrají jen opravdové stálice jako Ann Wautersová, Ticha Penicheirová či Edwige Lawson-Wadeová.
Také Česko mělo v WNBA své zástupkyně. Kamila Vodičková v roce 2004 dokonce slavila se Seattlem ligový titul. Kromě ní si ligu zahrály Eva Němcová-Horáková, Romana Hamzová, Michaela Pavlíčková-Ferančíková a Zuzana Klimešová. Na hráčku číslo šest však už nějaký ten pátek čekáme marně.
