Jedno jediné vítězství ve Wimbledonu by pro spoustu sportovních snílků mělo cenu bedny zlata. Znamenalo by cosi jako výhru v loterii. A teď se i skutečná odměna za postup do 2. kola v Londýně vyšplhala do ohromujících výšin.
Žena či muž za povedený vstup do tenisového klání na dokonale sestřižené trávě příští týden obdrží prémii 38 tisíc liber, tedy 1,15 milionu korun.
Ta částka je samozřejmě před zdaněním, takže je třeba předchozí řádky brát s určitým nadhledem. Pořadatelé v All England Clubu nicméně navršili dotace oproti minulému roku o rekordních 40 procent.
"Nikdo nás k tomu nenutil. Prostě jsme to sami chtěli udělat," prohlásil Philip Brook, předseda AELTC. "Hospodářská situace je obtížná, ale my soutěžíme s ostatními tenisovými akcemi. A sledujeme situaci v jiných sportech."
Všechny grandslamy letos rozdělily či rozdělí o poznání větší sumy než loni (údaje jsou v korunách).
Australian Open: 600 milionů.
Roland Garros: 540 milionů.
Wimbledon: 680 milionů.
US Open: 660 milionů.
Bossové newyorského podniku dokonce slíbili, že v roce 2017 rozhodí mezi účastníky 50 milionů dolarů, což je podle současného kurzu skoro miliarda korun.
Organizátoři v různých koutech světa vycházejí vstříc požadavkům hráčů, kteří žádají větší podíl na ziscích. Potěšili zejména ty, kteří (zatím) nepatří do špičky a při putování po okruzích WTA a ATP musí pečlivě propočítávat náklady. Na kouče. Na fyzioterapeuta. Na cestování a ubytování. Třeba Lukáš Rosol dlouho namítal, že se těžko přiblíží Federerovi a spol., když se nemůže připravovat aspoň v částečně srovnatelných podmínkách.
A je jasné, že Nadalovi, Murraymu či Djokovičovi může být putna, jestli jim grandslamový triumf přinese brutto 35 milionů (Wimbledon 2012), nebo 49 milionů korun (Wimbledon 2013). Ženou se hlavně za tituly a za slávou. Podstatně vyššími částkami je ostatně zahrnují jejich sponzoři.
Jistě, někoho může pohoršit, že fenomenální Björn Borg za své páté wimbledonské vítězství za sebou v roce 1980 inkasoval méně než jakýsi "týpek", který o 33 let později nezíská ani set. Jenže časy se mění. A tomu ani nejzatvrzelejší staromilci nezabrání.
Konkurence v profesionálním sportu roste. Je čím dál těžší protlouct se mezi elitu. Proto podpora "chudších" dává smysl.
