„Věděli jsme, že skupina bude vyrovnaná, takže čekáme podobný zápas jako předchozí dva. Doufám, že fanoušci přijdou zase v takovém počtu a vytvoří nám domácí prostředí,“ přeje si Kašpárek před úterním duelem proti Ukrajině; Makedonii jeho tým přemohl 27:25.
Po pátečním trápením vám to parádně sedlo, že?
Že to vyšlo mně, není až tak důležité, jako že jsme vyhráli. Vítězství jsme nutně potřebovali. Že se daří mně, Galošovi (Martin Galia) v bráně, nebo jiným hráčům, je plus. Zásadní jsou dva body. První zápas jsem nic moc nepředvedl. Nedostával jsem do mých optimálních šancí. I spoluhráči teď hráli trochu více na mě a pomohli mi se do toho dostat.
Pak už jste si více věřil a chodil nebojácně do proskoků.
Za to mohli i fanoušci. Dostali nás do takového transu, že pak ani nevnímáte a hrajete na hranici svých sil. Pak jde všechno daleko lépe.
Bral jste to pak na sebe?
Takhle je to vždycky. Když vám to padá, tak v tom chcete pokračovat. Ne že bych chtěl střílet za každou cenu, ale když jsem měl možnost, tak jsem toho využil i z horší pozice.
Zlomili jste Makedonce v nástupu do druhé půle jako Rakousko předtím vás?
Důležité bylo, že jsme se nenechali uspat a neutekli nám třeba na pět gólů. Zápas jsme otočili a udržovali jsme náskok. Ke konci nám sice dali góly z přesilovky, ale naštěstí Galoš to zavřel.
V první půlce jste dali devět branek, ve druhé osmnáct. Čemu přičítáte tak razantní zlepšení v ofenzívě?
V přestávce jsme si museli říct, co bychom měli hrát. To nám začalo vycházet. Oni pak sice změnili obranu, ale s tím jsme počítali. Hlavně jsme ale hráli více jako tým.
Na vaši pozici pravé spojky hraje makedonský kanonýr Lazarov. Patří mezi vaše vzory?
On je samozřejmě legenda házené. Dvacet let se drží na top úrovni. Trenér v Szegedu mi pořád říká, ať se na něho dívám, že by chtěl, abych byl jako on. Kdybych se mu jednou přiblížil, byl bych moc rád.
