Dlouhá, předlouhá.
A začala vlastně nenápadně.
Muž jménem Džirosaku Kanó pocházel z movité rodiny, která vydělávala výrobou alkoholového nápoje saké. On byl ale jiný. Alkohol ho nezajímal, bavily ho hlavně knihy. A to stejné chtěl i po svém synovi Džigoróvi.
Odmala mu vštěpoval, jak je důležité učit se, učit se a učit se.
„Ještě před nástupem do školy jsem se naučil číst a četl jsem pak celé své dětství,“ popisoval Džigoró Kanó, zakladatel juda.
V devíti letech mu zemřela matka, a tak se s otcem přestěhoval do Tokia. Navštěvoval soukromé školy, měl i vlastního učitele angličtiny.
Idylka? Jistě, na první pohled. Na ten druhý už méně.
Everybody is talking about star wars, but today is the anniversary of the passing of a real jedi, Jigoro Kano. Kano sensei was the founder of judo and strived for people to live a happy and more fulfilling life through the training and principles of the art.#judo #jigorokano pic.twitter.com/akoLXmlhfg
— Matt Brunson (@MattBrunson) May 4, 2020
Slabší studenti byli v té době často nuceni sloužit těm silnějším. A ano, Kanó měl tehdy pouhých 41 kilogramů.
Právě jeho malá postava spolu s intelektuální povahou ho často dostala do průšvihu. Tolikrát ho starší studenti odvlekli ze školy, kde jej zbili a posmívali se mu.
„Často jsem si přál, abych byl silnější, abych se jim dokázal ubránit,“ popisoval.
Rodinný přítel Nakai Baisei mu ukázal pár technik džiu-džitsu, otec s tím ale nesouhlasil. Nelíbila se mu jakákoliv forma násilí a nevěřil ani, že by syna ve škole šikanovali.
Malému Džigoróvi navíc džiu-džitsu úplně nesedělo, a tak si k němu přidal vlastní techniky. Tu jednu ze suma, tu další ze zápasu.
Objížděl jednu školu bojového umění v Japonsku za druhou a učil se od největších mistrů.
„Dal jsem si dohromady vždycky to nejlepší, co mě naučili, k tomu jsem přidal pár vlastních objevů a vymyslel jsem úplně nový systém bojového umění,“ vysvětloval.
Vzniklo Kodokan Judo.
Judo do škol!
K tomu, aby se judo stalo chloubou Japonska, ale bylo ještě daleko.
Tréninkové hodiny Kanóa nejprve navštěvovalo jen pár žáků. S každým dalším rokem se ale zájem zvyšoval.
I tak si uznání musel zasloužit a vyválčit. Když mezi školami Kodokan a Tocuka vyvolali japonští policisté takzvané utkání pravdy (dóžó džaburi), mělo se u budoucnosti juda rozhodnout.
Škola, která prohraje, ztratí všechny studenty.
„A my jsme vyhráli všech 11 zápasů. Judo bylo konečně v celém Japonsku uznáno,“ radoval se Kanó.
Toto rozhodné a přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před všemi starými školami džiu-džitsu.
Když se později Kanó stal ministrem školství, prosadil judo jako povinný sport do škol, kde je i nyní povinné, a změnil ho v ucelený tělovýchovný systém.
Kanó se později stal také členem Mezinárodního olympijského výboru. Desítky let se snažil judo dostat na olympijské hry. Soutěže pod pěti kruhy se zároveň snažil uspořádat v Tokiu. A málem se mu to povedlo.
První tokijská olympiáda se měla původně konat v létě roku 1940, ale začátek druhé světové války ji zrušil.
Ani toho už se Kanó nedožil. Zemřel na zápal plic právě při návratu z jednoho z jednání o olympiádě v daleké Káhiře. Bylo 4. května roku 1938.
Geesink a pak Krpálek
Jeho myšlenky ale žily dál.
Judo si ve světě získávalo čím dál větší oblibu, až Tokio před 64 lety uspořádalo první mistrovství světa.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
V Kurumae Kokugikan - hale původně určené pro sumo - se ho zúčastnilo 31 judistů z 21 zemí. Judo konečně získalo punc opravdového sportu s vlastním mistrovstvím světa.
Když v roce 1964 uspořádalo Tokio s 24letým zpožděním i olympijské hry, judo zažilo premiéru pod pěti kruhy.
Měl to být svátek pro všechny Japonce. Získat tehdy lístek do ikonické haly Budokan a být mezi 15 tisíci vyvolenými? Takřka nemožné.
Oslava vlastního sportu na olympiádě ale nakonec měla hořkou pachuť. Na svědomí ji měl jistý Anton Geesink, který judo navždy změnil.
Už na zmíněném prvním světovém šampionátu skončil nizozemský judista třetí. A v roce 1961 se stal první nejaponským mistrem světa. Pod olympijskými kruhy v Budokanu o tři roky později po devíti minutách sestřelil domácí hvězdu Akio Kaminagu a vykradl Japoncům chrám.
V Utrechtu po něm pojmenovali ulici a japonskou vládou byl v roce 1997 oceněn za své úspěchy.
I díky němu judo z programu her nevymizelo.
Stalo se celosvětovým fenoménem.
Loni na něj v Budokanu navázal Lukáš Krpálek, když se na stejném místě stal mistrem světa a ve finále porazil rovněž Japonce.
Oba za všechny medaile a radost z výher vděčí právě Džigoró Kanóvi.