Historie jedné z nejvýznamnějších sportovních akcí světa začala oznámením ve volnočasovém časopise The Field, který 9. června 1877 otiskl oznámení: „All England Croquet and Lawn Tennis Club ve Wimbledonu zamýšlí uspořádat tenisovou akci otevřenou všem amatérům od pondělí 9. července po následující dny. Vstupní poplatek jedna libra, jeden šilink.“
Jak z titulu pořádajícího klubu fungujícího od roku 1869 napovídá, hlavním sportem, který původně zastřešoval, byl kriket. Se vzrůstající popularitou tenisu se však rozhodl poskytnout svým členům i kurty přepůlené sítí a v dubnu 1877 přijal nový sport i do názvu.
Na výzvu zareagovalo 21 britských gentlemanů, kteří změřili síly v jediné disciplíně - mužské dvouhře. Dámy si na svou soutěž musely počkat do roku 1884, kdy do programu přibyla i pánská čtyřhra.
Hned první ročník ale představil zákonitosti, které v tenise platí dodnes.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Hrálo se na kurtu 23,77 metru dlouhém a 8,23 metru širokém, game byl rozdělen na fiftýny po 15, 30 a 40, účastníkům se za šest získaných her přičítal set a podávající měli v případě zkažení prvního servisu k dispozici druhý.
První den turnaje, 9. července, se 21členné startovní pole smrsklo na 11 postupujících, následující den zbyla v soutěži poslední šestice, poté už jen trojice. Semifinále se odehrálo 12. července, ale poté musel turnaj ustoupit významnější sportovní události, kriketovému zápasu Eton vs. Harrow.
Finále bylo naplánováno na pondělí 16., ale kvůli dešti se uskutečnilo až o tři dny později. První souboj o wimbledonskou trofej sledovalo z hlediště 200 diváků, za pouhých 48 minut viděli vítězství Spencera Gorea nad Williamem Marshallem 6:1, 6:2 a 6:4.
Byť pravidla už v lecčems připomínala moderní éru, vybavení a podmínky byly s dnešní dobou nesrovnatelné.
Ručně vyrobené rakety svým tvarem a svou vahou připomínaly sněžnice, míče měly taktéž ručně šité flanelové kryty, míst k sezení bylo jen 30.
Nicméně už první šampion Gore na nejrychlejším tenisovém povrchu účinně využíval náběhy na síť a následné voleje, v následujícím roce však titul obhájit nedokázal, jeho protivník Frank Hadow jej přelstil novým úderem – lobem.
Jen 132 ročníků, v singlu nejúspěšnější Navrátilová
Od svého počátku v roce 1877 se Wimbledon rozrostl v obří sportovní akci, na kterou se sjíždí hráči, fanoušci a známé osobnosti z celého světa.
Z počátečních 21 startujících v jedné soutěži dnes travnatý grandslam zahrnuje desítky tenistů a tenistek, kteří soupeří v pěti hlavních kategoriích, čtyřech juniorských a čtyřech pro pozvané.
STALO SE 7. ČERVENCE: Asi se poprvé v životě opiji. Navrátilová slaví rekord |
Celou akci pak povznášejí tradice jako bílé oblečení aktérů, uniformy rozhodčích a podavačů míčů, přesně zastřižený hrací povrch nebo jahody se smetanou.
Listina vítězů a vítězek je protkaná českými jmény, z nichž nejvíce vyčnívá Martina Navrátilová, která coby americká občanka drží rekordních devět titulů ze dvouhry, celkově v Londýně slavila dvacetkrát.
A přestože Wimbledon dnes slaví 143. narozeniny, zažil dosud jen 132 ročníků. V letech 1915 až 1918 a 1940 až 1945 jeho konání zabránily světové války, letos největší tenisový svátek překazila pandemie koronaviru.
I kvůli zmeškaným letošním oslavám by měl být příští ročník ještě velkolepější.