K vodě a plavání měl Webb blízko odmala.
Vyrůstal v domě stojícím na břehu Severnu, nejdelší řeky Spojeného království, v níž zkoušel svá první tempa.
Už ve dvanácti letech pak vstoupil do služby na lodi britského obchodního námořnictva, vystřídal celkem sedm plavidel a zastával i funkci kapitána.
Svou odvahu a plavecké umění prokázal, když se nikterak neostýchal skočit přes palubu za tonoucím se kolegou z posádky. A ačkoli nešťastníka nezachránil, vysloužil si odměnu sto liber a jako první v historii také Stanhopeovu medaili, která se dodnes uděluje za statečné záchranářské činy.
Když se dostatečně nabažil zdolávání vodních ploch na lodích, chtěl pokořovat stejné vzdálenosti jen pomocí svých vlastních plaveckých dovedností.
Webb si za cíl nevybral nic menšího než Lamanšský kanál, do nějž se v srpnu 1875 vrhl nadvakrát.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Svůj první pokus musel kvůli špatnému počasí po sedmi hodinách vzdát, o dvanáct dní později už cíle dosáhl. Na plavbě z britského Doveru do francouzského Calais urazil 64 kilometrů a ve vodě strávil 21 hodin a 45 minut.
„Nic velkého není jednoduché,“ prohlásil.
Nad jeho úsilím držely stráž tři lodě, nijak mu ovšem nepomáhaly.
Proto se Webbův úspěch bere jako první zdolání průlivu bez asistence. Před ním sice kanál překonal Američan Paul Boyton, ale vzhledem k tomu, že měl na sobě nafukovací oblek, není jeho výkon uznáván jako počin „bez pomoci“.
Od sebevražedné mise se odradit nenechal
Po návratu do Británie se Webbovi dostalo uvítání hodné národního hrdiny, v ulicích jej oslavovaly davy lidí, jeho tvář následně zdobila rozličné předměty od porcelánu po krabičky s cigaretami.
V květnu 1879 ovládl Webb mistrovství Anglie, kde po dobu šesti dnů plaval čtrnáct hodin denně a v součtu urazil vzdálenost 119 kilometrů.
Následně přijímal účast na exhibičních i ostrých kláních, při jednom ze svých kaskadérských kousků plaval 128 hodin v nádrži s vodou, své umění ukazoval ve vlasti i na americkém kontinentu.
A právě za oceánem si vyhlédl další metu k pokoření - Niagarské vodopády.
K pokusu podplavat tamní peřeje, který mnozí nazývali sebevražedným, se odhodlal 24. července 1883. „Vím, že se chystám do jedněch z nejzákeřnějších vod na světě,“ přiznal v rozhovoru. S vidinou sponzorského příspěvku ve výši 12 000 liber (dnes zhruba 346 000 korun) ale ze svého záměru neslevil.
Malou loďkou se nechal dopravit doprostřed řeky Niagary, svlékl se do červených plavek, v nichž přeplaval Lamanšský kanál, s úsměvem odmítl poslední pokus lodníka jej přesvědčit, aby se svého úmyslu vzdal, a skočil do vody.
Nad hladinu už se znovu nevynořil.
Webbovo tělo se našlo o čtyři dny později a pitva odhalila, že jeho smrt zapříčinila obrovská tíha vody, která ochromila jeho nervová centra, což mu znemožnilo dýchat i používat údy.
Šestnáct let po tragédii se Webbovo rodné město Dawley usneslo, že mu postaví pomník. A jelikož život slavného občana byl neodlučně spjat s vodou, uctilo jeho památku fontánou.