Večer před svým finále travnatého grandslamu s pořadovým číslem 11 usedla Navrátilová na poradu s týmem, který tvořili Craig Cardon a legendární Billie Jean Kingová. V průběhu turnaje se takto setkávali pokaždé a společně probírali taktiku na soupeřky.
Tentokrát se však schůze proměnila.
„Dnes děláš herní plán ty,“ zaúkolovala Kingová svou svěřenkyni a deblovou parťačku. „Vezmi si papír a napiš, co potřebuješ udělat.“
O chvíli později Navrátilová přinesla čtyři listy papíru plné poznámek.
„Chci jen jednu stránku,“ zareagovala Kingová. „Musíš mít svou mysl čistou.“
Rodačku z Prahy, od roku 1981 občanku Spojených států amerických, začala s blížícím se zápasem svírat nervozita. V předchozích dvou letech ve Wimbledonu také dokráčela do finále, ale rozhodující krok k rekordu nezvládla.
„Toto je nejdůležitější zápas mého života. Nevím, jestli budu ještě někdy tak blízko,“ zdůrazňovala Navrátilová. „Myslíte, že budu schopná hrát? Zvládnu se vůbec trefit do míčku?“
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Obavy přehlušila Kingová slovy: „Budeš hrát dobře. A nikdy v životě na to nebudeš připravená.“
Z následující společné debaty vykrystalizoval jeden list papíru. „Zůstaň v přítomnosti,“ stálo na něm.
„Musím se zbavit myšlenek na vítězství. Vítězství je budoucnost. Zůstaň v přítomnosti. Přemýšlej pouze o nadcházejícím míči,“ stanovila si Navrátilová.
Jakmile vstoupila na kurt, všechny strašáky nechala za sebou. A v duchu naplánovaných pokynů dosáhla na sladkou budoucnost, vítězství.
Největší hráčka, která kdy žila. Grandslam vyhrála i v padesáti
Že Navrátilová ve finále narazila na Zinu Garrisonovou, bylo velkým překvapením. Američanka si ale účast v boji o trofej zasloužila, mezi poslední čtyřkou vyřadila šampionku z předchozích dvou ročníku a světovou jedničku Steffi Grafovou z Německa.
Do souboje dvou tenistek pod hlavičkou Spojených států vstupovala jako velká favoritka ta o sedm let starší a narozená v Československu. Ve statistice vzájemných zápasů dominovala Navrátilová poměrem 27:1, v její prospěch hovořily i zkušenosti z mnoha grandslamových finále, její soupeřka zažívala atmosféru největšího tenisového zápasu poprvé v kariéře.
Navrátilovou navíc Wimbledon 1990 zastihl ve velké pohodě, nasazená dvojka na cestě do finále ztratila v šesti zápasech jen 24 gamů.
A ve finále na své předchozí výkony navázala.
Úvodní hru zápasu sice získala servírující Garrisonová, která následně disponovala brejkbolem, nicméně Navrátilová povedeným náběhem na síť hrozbu eliminovala a vzápětí protivnici sama podání uzmula. A výhodu udržela až do konce první sady.
Ve druhém dějství Navrátilová ukazuje svou převahu a soupeřce povolí jediný game a když od sítě bezpečně kontroluje, že lob Garrisonové dopadá do autu, zvedá v euforii ruce nad hlavu.
Její první kroky coby nejúspěšnější hráčky wimbledonské historie míří do lóže, kde objímá strůjkyni svého plánu Kingovou, s trofejí v ruce poté nezvládá zadržet slzy.
A jak při ceremoniálu nastínila, vítězné oslavy byly bouřlivé. „Roky jsem neměla víc alkoholu než doušek piva nebo sklenici vína k večeři,“ svěřila se. Čerstvá šampionka svou střídmost porušila dvěma panáky whiskey. „Jen jsem seděla v koutě a smála jsem se.“
Úspěch ve finále Wimbledonu přesně před 30 lety znamenal pro Navrátilovou poslední, v pořadí už 18. titul v grandslamové dvouhře. Avšak v deblových disciplínách sbírala trofeje dál, ve smíšené čtyřhře po boku Inda Paese triumfovala v roce 2003, tedy ve věku 47 let. A US Open společně s Bobem Bryanem vyhrála ještě o tři roky později.
I díky tomu ji neméně úspěšná Billie Jean Kingová nazvala „nejlepší tenistkou která kdy žila“.