Ve své době byl největší baseballovou hvězdou Ameriky. A baseball tehdy sportovní Americe vládl.
Když si děti hrály na plácku, předháněly se, kdo bude jako DiMaggio. Dospělí zase hodiny čekali ve frontách na vstupenky, aby ho mohli vidět naživo.
Dokonce i Ernest Hemingway ho obdivoval a jeho jméno zakomponoval do své slavné novely Stařec a moře.
„Myslíš, že by velký DiMaggio vydržel s rybou tak dlouho jako já s touhletou?“ pravil stařec. „Já vím určitě, že vydržel, a ještě déle, protože je mladý a silný. A jeho táta byl taky rybář.“
Rybářem měl být i Joe.
„Moje nejranější vzpomínka je na pach ryb z přístavu, kde jsem vyrůstal,“ vzpomínal ve své autobiografii.
Narodil se do rodiny italských přistěhovalců, společně s osmi sourozenci vyrůstal v malém bytě v San Francisku. Otec byl lovcem mořských plodů a chtěl, aby to samé dělali jeho synové.
Malý Joe byl však proti.
„Vymlouval jsem se, že mám slabý žaludek, takže se nemůžu účastnit výlovu. Táta ale namítal, že jsem jen líný,“ vyprávěl. „Musel jsem alespoň umývat loď.“
Joe DiMaggio had just a nice swing, follow-through https://t.co/EUeluB2PXG
Místo úmorné práce v přístavu raději trávil čas s pálkou v ruce. Jeho nejoblíbenějším místem byl nedaleký plácek, kde pracovníci mlékárny parkovali koňské povozy.
Když bylo místo prázdné, přiběhla tlupa dětí a hrálo se.
„Mety jsme postavili z kamenů,“ popisoval DiMaggio. „Balon jsme museli každý den zašívat, jinak by se rozpadl.“
Brácha hraje taky
K vrcholovému baseballu ho přivedl starší bratr Vince, který hrál regionální soutěž v týmu San Francisco Seals.
„Vince mě často prosil, abych bral hru víc vážně. Věřil mi a cítil, že bych si mohl také sportem vydělávat,“ líčil DiMaggio.
Před koncem sezony se v Seals zranilo několik hráčů, hledali náhradu. „Mám bratra, taky hraje,“ nadhodil Vince. Šéfové klubu jeho doporučení vyslyšeli a mladého DiMaggia pozvali na zkoušku.
Všechny udivil.
Byl bleskově rychlý, na odpalech téměř neomylný, trenéři si ho navíc cenili i kvůli dobré defenzivní práci v poli.
Stalo se před letyHistorický speciál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly naleznete přehledně ZDE. |
Když do týmu natrvalo přestoupil, v první sezoně nižší kalifornské soutěže PCL nasázel 28 homerunů. Navíc sérií 61 odpalů v po sobě jdoucích utkáních stanovil nový rekord ligy.
V den, kdy se zapsal do historických tabulek PCL, se na zápase konala malá ceremonie. Gratuloval mu i starosta a předal mu zlaté hodinky. „DeMaggio,“ četl hráč, když se podíval na špatně vyryté jméno.
Brzy si ho už nepletli.
V roce 1936 přestoupil do slavného týmu z MLB - New York Yankees. Přestupová částka činila 25 tisíc dolarů.
Yankees tehdy neprožívali úspěšné období. Po odchodu legendy Babe Rutha byli v krizi. Čtyři roky po sobě nevyhráli Světovou sérii, což v tak slavném klubu považovali za propadák.
DiMaggio to změnil.
S černovlasým dlouhánem vybojovali v následujících třinácti sezonách devět titulů. On sám byl třikrát vyhlášen nejužitečnějším hráčem ligy a pokaždé byl jmenován do týmu hvězd.
„Kombinace dovedností a umění, které DiMaggio přinesl do baseballu, se nedají ničím měřit. Musí se vidět na vlastní oči,“ psal New York Times.
On this date July 16 in 1941, Joe DiMaggio hit safely for the 56th consecutive game, a streak that still stands as an MLB record. https://t.co/SxeYDuk58X
Ve čtyřicátých letech byla během hracích dnů celá Amerika přilepená u rozhlasu a hltala výsledky z ligy. „Tak co, najde se už konečně někdo, kdo na něj najde recept?“ ptali se lidé.
Dlouho ho nikdo nenacházel. DiMaggio v 56 zápasech MLB po sobě provedl zdárný odpal. Je to rekord, ke kterému se dodnes nikdo ani nepřiblížil a podle některých odborníků ho už nikdo nikdy nepokoří.
Bylo 17. července 1941 (některé zdroje uvádějí 16. července), když po dlouhé době odcházel ze zápasu zklamaný. Byl to Cleveland, který ho vynuloval.
Do války? Ať hraje baseball
Během druhé světové války dostal výjimku. „Pro naši zemi je nejlepší, když DiMaggio hraje baseball. Díky němu mohou lidé alespoň na chvíli zapomenout na problémy kolem,“ prohlásil prezident Franklin Roosevelt.
V období konfliktu tak místo boje hrál baseball za armádní výběry, večeřel s generály a sloužil jako kondiční trenér vojáků.
Po válce se k Yankees znovu vrátil, podepsal do té doby nevídaný kontrakt na 100 tisíc dolarů a dál patřil k největším hvězdám.
I přes vysoké výdělky nikdy nezapomněl, odkud vzešel. „Abyste se stali velkým hráčem, musíte být neustále hladoví,“ říkal DiMaggio. „To je důvod, proč to chlapci z bohatých rodin nikdy nikam moc nedotáhli.“
Ačkoliv byl největší sportovní hvězdou a zbožňovaly ho miliony fanoušků po celé Americe, DiMaggio si zachovával odstup. S médii příliš nemluvil a snažil se chránit si soukromí.
Byl tedy úplný opak jeho manželek.
Konečně uvidím Marilyn
Jeho první ženou byla hollywoodská herečka Dorothy Arnoldová. Když se brali, kostel obklopilo dvacet tisíc zvědavců. Někteří dokonce vyšplhali na okolní stromy a střechy, aby pár alespoň na chvilku viděli.
Tou osudovou láskou byla ale jiná.
Marilyn Monroe.
S vycházející filmovou hvězdou ho seznámili přátelé v roce 1952. Tou dobou byl už DiMaggio ve sportovním důchodu, do kterého odešel po přetrvávajících bolestech paty.
Vzali se o dva roky později. Svatba století, horlil tisk. Brzy ale přišel i rozvod století. Konkrétně za 274 dní.
Monroe teprve začínala svou oslňující kariéru, byla plná ambic. Zato DiMaggio se chtěl po konci baseballové dráhy usadit a založit rodinu. Navíc příliš nemusel život mezi americkou smetánkou a žárlil na početný zástup jejích ctitelů.
I přes rozvod na ni ale nezanevřel.
Joe Di Maggio amava a tal punto Marilyn Monroe che per 30 anni le ha messo delle rose sulla tomba. 23.000 in totale. http://t.co/BHzRQTntJU
Když byla v roce 1962 Monroe nalezena mrtvá, zařizoval pohřeb. Poté prý také dalších dvacet let třikrát týdně posílal na její hrob čerstvé květiny.
„Měl všechno, o čem si mohl nechat zdát. Jen tu pravou ženu nikdy nenašel,“ prohlásil později DiMaggiův bratr Dom.
Po konci kariéry si Joe DiMaggio užíval odpočinku, věnoval se charitě, zahrál si v několika filmech a jako host se účastnil různých mezistátních politických setkání.
Byl uveden do síně slávy MLB a Yankees jeho číslo pět slavnostně vyřadili. Stále byl velice oblíbený a jméno DiMaggio se objevovalo v americké kultuře.
Třeba ve známé písni Mrs. Robinson od Paula Simona a Arta Garfunkela se v poslední sloce zpívá: „Tak kam jsi šel Joe DiMaggio, národ na tebe upírá své osamělé oči…“
Na konci devadesátých let DiMaggio onemocněl rakovinou.
Osmého března 1999 jí ve věku 84 let podlehl.
„Dnes Amerika ztratila jednoho z hrdinů dvacátého století,“ prohlásil tehdy prezident Bill Clinton. „Byl symbolem americké síly, umění a grácie.“
Jeho poslední slova prý byla: „Konečně zase uvidím Marilyn.“
