"Je to pořád stejné. Soupeř nám ve druhém poločase uteče a my už se nezvedneme," kroutil hlavou šestadvacetiletý hráč bundesligového Melsungenu a někdejší opora pražské Dukly.
Bylo složité motivovat se k utkání, které na vašem umístění už nic nemohlo změnit?
Motivace nikomu nechyběla. Nástup jsme měli famózní, pak polevila obrana. S tím šel dolů i výkon gólmana, prostě sešum se vším všudy. Je to zase strašná škoda, chtěli jsme získat alespoň nějaké body v osmifinálové skupině.
Je to stále stejná písnička...
Přesně tak. Vyrovnaný zápas, pak zazmatkujeme v obraně a oni to dotáhnou. Pak zase začneme hrát, zase polevíme, soupeř uteče a my už se nezvedneme...
Nemáte strach, že tenhle tým se odnaučil vyhrávat?
Doufám, že ne. Ale nevím, co k tomu mám říct... Každý chtěl dneska získat dva body, před Tunisem by to byla psychická vzpruha. A Dánové k poražení byli. Škoda.
Pro vás to ale byl dobrý zápas, ne? Devět gólů je parádní bilance.
To je týmová práce. Můžu jen poděkovat klukům, že mi ty šance perfektně připravovali. Byl jsem úplně sám. Hezký den, ale nic významného to pro mě neznamená.
I jejich pivot měl hodně prostoru na brankovišti.
V první půli to bylo v obraně v pořádku. Ale pak tam po našich chybách vznikala pořádná okna a Dánové z toho profitovali.
Tunis, to je pro vás nepříjemná vzpomínka na minulé mistrovství světa. Máte chuť jim tehdejší porážku vrátit?
Myslím, že to máme ještě v hlavách. V úterý do toho půjdem s velkou touhou po vítězství. Je to poslední zápas a chceme mít aspoň dobrou tečku za tímhle mistrovstvím.
Z kterého jste jinak rozčarovaný?
Čekal jsem lepší umístění. Já věřil, že budeme okolo sedmé příčky. Všechno špatné začalo od Maďarů, při tom strašném začátku zápasu. Od té chvíle se to s námi táhlo. Mrzí mě to. O to víc, že se to stalo v Německu, kde působím.
