Překonává i limit určený pro mistrovství světa ve Fukuoce o 87 setin. V hodině dvanácté, byla to poslední možnost. Na poslední chvíli odletí i do Japonska, věří na krátkou aklimatizaci. "Dnes půjde pod padesát," prohlašuje jeho trenér Jiří Kyněra před finále s fatální jistotou. "Je to vynikající závodní typ."
Pálí slunce, vzduch se chvěje nad otevřeným bazénem. Očekávané vichřice jsou v sobotním odpoledni ještě daleko. "Byl jsem připraven na cokoli," říká Svoboda, postavou klasický kraulař, vysoký 193 cm, svalnatý v ramenou, úzký v bocích. "Nezaskočilo by mě, kdyby bylo pět stupňů a pršelo, nebo přes třicet, mohlo přijít oboje. Věděl jsem, že na to mám."
Kde bere tu jistotu? "Podle pocitu ve vodě, jak ji vnímám." Dlouhý trikot pokládá i za psychickou podporu. "Dobře se mi v něm plave." Hlavu si neholí, má ježka. Jinak na celém těle vyholený, ale bradku si neodepře. "To je můj image."
A přesto prožíval chvíle, kdy si nebyl jist, zda ještě bude závodit, jestli už bez lákadel plaveckého světa zůstane jen žákem středního odborného učiliště. "Bušení srdce se mi přelévalo přes celé tělo, chvěl jsem se, nevěděl, co z toho bude."
Jednou dvakrát za měsíc trpěl srdeční arytmií. Srdce se rozjelo jako bláznivý expres - 235 tepů v minutě. Pro přirovnání: při závodě nebo v největší zátěži mu stoupne tep maximálně na 192 úderů, v klidu pak klesne až na 35 úderů.
"Trvalo to asi tři roky, zpočátku jsme z toho měli spíš legraci," vzpomíná trenér. "Pak jsme ale pochopili, že to je stav, který ho mentálně sráží a mohl by mít vážné následky." K operaci došlo v březnu. "Lékaři přišli na to, že jeden z vegetativních nervů, který ovlivňuje srdeční činnost, se mu zkřížil a podráždil druhý. Tříslem zavedli sondu a kameru a nerv mu přepálili."
Svoboda byl před operací přece jen vyděšen. "Ale vše proběhlo rychle a pak mě uklidnili: na 99 procent budeš už mít po celý život pokoj. A kdyby ne, uděláme ti další operaci." Je silně alergický, po některém ovoci se hned osype. "Musí alespoň jednou za rok k moři. Když jsme přijeli ze soustředění na Floridě, byl čistý jako novorozeně," vzpomíná trenér Kyněra.
Thorpe, Hoogenband, Rossolino, tenhle kraulařský Olymp není pro Svobodu nedostižným božstvem. "Slouží mi jako inspirace, i když jsou někde jinde než já. Jsou svalnatější, mají větší sílu." Kvůli síle se trápí na šikmé lavičce, vytahuje se na ní vleže na kolečkách pomocí lan. Někdy si přidá i dvacet kilo navíc. Jezdí tam v rytmu, jakým plave dvoustovku, čtyřicet temp za minutu.
Svobodu, plavajícího za Znojmo, platí sportovní odbor ministerstva vnitra. Zřejmě solidně. "Žiju s maminkou, je to slušné živobytí, snad se i trochu zabezpečím." Když se loni stal juniorským mistrem Evropy, prohlásil v Dunkerque jeden z členů předsednictva Evropské plavecké federace: "Všichni závodí, jenom on plave." A dodal: "Takhle plavával Popov!"
Zde se podívejte na výsledky národního šampionátu
 Olympionik Květoslav Svoboda finišuje na dvoustovce volným stylem. |
