Když všechno půjde podle plánu, nastoupí do finále mistrovství republiky, které začne v 17 hodin na skleněném kurtu v Galerii Harfa, se znalostí poločasového výsledku z Edenu. „Squash by měl být rád za každého diváka, načasování proti Slavii je smolné. Mě to jako slávistu mrzí o to víc, že přijdu o největší jarní šlágr. Teda snad o něj přijdu...“ doufá Koukal.
Je to velmi pravděpodobné. Ve třiatřiceti letech je neohroženým squashovým vládcem a fenoménem. Domácím šampionem se premiérově stal už v roce 1999, od té doby neslavil jen jedinkrát, když ho před osmi lety paralyzovala nemoc a padl už v semifinále.
„Od té doby se dost lidí těší na to, až zase prohraju. A těší se čím dál víc, to cítím. Chápu, je tady už třetí generace hráčů a já pořád vyhrávám,“ vypočítává Koukal.
Jeho největšími soupeři by měli být Daniel Mekbib a Martin Švec. Oba však vědí, že musí hrát extrémně dobře a doufat, že zároveň Koukal nebude mít ideální formu.
„Stát se to může, ale klidně budu hrát špatně, jen když vyhraju. Lepší než hrát dobře a prohrát,“ vtipkuje.
To je celý on. Neustále má dobrou náladu, máloco ho naštve, téměř nic ho nevykolejí.
Na začátku kariéry se stal republikovým mistrem po velmi dlouhém večírku, nedávno zase s pečlivě utajovaným zraněním nohy. Už dřív si určil jasný cíl: vybojovat 20 titulů, aby spokojený mohl skončit.
„Tohle je můj sportovní sen, rád bych se k němu letos zase o něco přiblížil. Někomu se to může zdát troufalé, ale sny přece máme všichni, ne? Pokud zvládnu osmnáctý titul, pak se můžeme bavit dál. Mluvit teď o dvacítce by bylo trochu drzé. Jen doufám, že na kurtech nebudu strašit do padesáti,“ chechtá se.
Oproti minulým rokům českému šampionátu přizpůsobil i přípravu. Už nehraje turnaje světové série PSA, jen ty domácí a několik evropských lig. „Dřív pro mě byla republika jeden ze třiceti turnajů v roce. Teď je to pro mě vrchol sezony, ke kterému vše směruju,“ říká Koukal, jenž odmítá, že by mu kvůli absenci na světovém okruhu chyběly těžké zápasy.
„Myslím, že mám doma docela slušného sparingpartnera, se kterým často trénuju,“ připomíná svého švagra Gregoryho Gaultiera, mistra světa z roku 2015, s nímž bydlí v jednom domě v Radotíně.
Před dnešním startem šampionátu si hlavní favorité poměřili i rychlost úderů. Koukal se dostal na 200 kilometrů za hodinu, takže za soupeři zaostal.
„Kluci jsou větší ranaři, o tom žádná. Já jsem spíš stratég a taktik. Sázím na svou vyčuranost, ne na sílu,“ analyzuje muž, který už si jeden svůj letitý sen splnil. „Zahrál jsem si zápas za starou gardu Slavie a dal jsem gól. David Kalivoda, Martin Müller, Lukáš Došek, Adam Petrouš, Tomáš Hunal. To je beze slov. Prostě Vánoce v únoru.“
