Jeden příklad za všechny. Krátce po zveřejnění zprávy o rodící se Superlize vyzval Jonathan Vaughters, manažer cyklistické stáje EF Education: „Nastal čas. Také elitní cyklistické stáje se musí odtrhnout od federace a vytvořit vlastní soutěže. Zatím většina majitelů týmů z toho měla strach.“
Šéfové stájí už v minulosti hrozili vytvořením trucokruhu závodů, pokud nedostanou podíl ze zisku z marketingových a televizních práv od organizátorů podniků Grand Tour. To se stále nestalo, přesto týmy od hrozeb k činům nikdy nepřešly.
Stejně skončily obdobné pokusy v alpském lyžování, kde se v 80. letech chystal konkurenční projekt ke Světovému poháru, nebo ve formuli 1. Osm týmů v čele s Ferrari a McLarenem oznámilo v roce 2009 založení nové série, odtržené od mistrovství světa, jelikož se jim nelíbil nový rozpočtový strop ve výši 40 milionů liber nastavený motoristickou unií FIA. Následná jednání nicméně vyústila v kompromis.
ROZMAZANÝ SVĚT. Brazilský pilot Felipe Massa vyjíždí ve svém Ferrari z boxů.
O peníze šlo v těchto případech vždy v první řadě. Pryč je doba, kdy na začátku 20. století vznikaly trucpodniky i kvůli vlasteneckým idejím nebo snaze o emancipaci.
Tak si Řekové, nespokojení s tím, že Mezinárodní olympijský výbor udělal z „jejich“ olympiády putovní akci, uspořádali v Aténách roku 1906 vlastní olympijské hry, mnohem povedenější než předchozí fiaska v Paříži 1900 a St. Louis 1904. Názor prezidenta MOV barona Coubertina však změnit nedokázali.
Ženy sportovkyně dopadly přece jen lépe. Ty se dopálily, když Pierre de Coubertin vyřkl: „Většina sportů je pro ženy zdravotně nevhodná.“ Protestovaly, že na hrách v Antverpách 1920 tvořily ženy jen 65 z celkového počtu 2625 olympioniků.
Svolaly tedy v roce 1922 do Paříže Ženské světové hry a později je zopakovaly ještě třikrát včetně pražského vydání roku 1930. A dosáhly svého. Generalita MOV jim slíbila postupné navyšování ženských odvětví na hrách.
Podobný tlak vyvinul v 60. letech na Mezinárodní tenisovou federaci ITF olejářský magnát Lamar Hunt svým okruhem profesionálních turnajů WCT. Nejen že na něm představil světu tiebreak a barevné míče, zároveň dosáhl toho, že ITF přistoupila na založení open turnajů pro amatéry i profesionály.
Lamar Hunt je také zakladatelem fotbalové ligy MLS - a za tento počin mu Američané postavili několik soch.
Vedení ITF sice v roce 1971 ukázalo drápy rozhodnutím, že tenisté účastnící se turnajů WCT nesmí startovat na akcích ITF, hrozící rozkol se však podařilo zažehnat rozdělením kalendáře sezony na dvě části (WCT a Grand Prix ITF), které se navzájem nepřekrývaly. Huntův okruh poté v různých podobách existoval až do roku 1989, kdy jej pohltila nová mocná síla, série ATP.
V roce 1972 se v zámoří zrodila rovněž konkurence hokejové NHL v podobě ligy WHA. Její promotéři vsadili na přeplácení hráčů a kromě legend Howea či Hulla se ve WHA objevili také čeští emigranti Nedomanský a Farda.
„Začal tréninkový tábor Toronto Toros, spousta hráčů se snažila udržet v mužstvu a byla to řež jako blázen,“ vyprávěl Václav Nedomanský. „NHL byla čistší než WHA, tam se mi později hrálo lehčeji. Občas se stalo, že nám někdo nadával do komunistů, zkoušel to na nás hrubostí. Ale já jsem se díky dobré kondici a rychlému pohybu dokázal dostat z nebezpečí.“
Projekt finančně zkolaboval v roce 1979, načež triumfující NHL pohltila čtyři ze šesti zbylých týmů v čele s Edmonton Oilers.
I recently picked up this Nov 4th, 1974 WHA program for my Toronto Toros & Paul Henderson collections. Quebec won the game 5-3 at MLG. JC Tremblay had the GWG. Henderson (#10) had an assist on the Toro's 3rd goal scored by Wayne Dillon. Look at that roster page. Some memories! https://t.co/bB9zxl4jlo
Naopak basketbalová Euroliga se může pyšnit tím, že jednoznačně nejúspěšnějším sportovním „trucpodnikem“ je zatím právě ona.
U jejího zrodu stálo v roce 2000 celkem 24 klubů. Využily hrubé chyby Mezinárodní basketbalové federace FIBA, která si nezaregistrovala značku své Euroligy, a tak si ji tato skupina klubů prostě vzala. Od té doby zažívá odtrženecká Euroliga dvě desetiletí rozkvětu.
Patrick Baumann, generální sekretář FIBA, se jí sice v posledních letech pokusil konkurovat inovovanou a kvalitnější Ligou mistrů, ale i to byl předem ztracený boj, zvlášť po Baumannově úmrtí.
Prostý důkaz? Opět peníze.
Osmnáct účastníků Euroligy si rozděluje nejméně 30 milionů eur ročně, zatímco aktéři Ligy mistrů jen 5,2 milionu.
Jordi Bertomeu je mozkem basketbalové Euroligy, radili se s ním i zakladatelé fotbalové Superligy v čele s Andreou Agnellim, jejich projekt ale tvrdě narazil.
Bossové Euroligy sní o tom, že se stanou evropskou NBA a její účastníci přestanou hrát národní soutěže. Zatím však tuto vizi kluby používají spíše jako výhrůžky při jednáních s národními asociacemi.
Tak jako si nyní vyhrožovali fotbaloví vzbouřenci a pánové z UEFA.
