Zatímco letos byla volba vítězky možná snadnou záležitostí, vždyť olympijské zlato z Londýna má mezi českými atlety jen ona, za rok, v sezoně halové Evropy a venkovního mistrovství světa, by hájení trůnu mohlo být o dost náročnější.
"Bylo by to dobré," vyhlíží přesto Špotáková velké české úspěchy. "Ale každý si myslí, že to jde samo, že se medaile vozí samy. Jenže pro hodně lidí bude obhajoba těžká."
Nesnadný úkol potká řadu závodníků: oštěpaře Veselého, sprintera Masláka, tyčkařku Ptáčníkovou, všechno mistry Evropy z letošních Helsinek, překážkářku Rosolovou, mílaře Holušu, ženskou čtvrtkařskou štafetu. Nebo třeba národní rekordmanku Zuzanu Hejnovou.
"Z první medaile má člověk největší radost, zvlášť třeba z olympiády u Zuzky," připomněla Špotáková bronzový úspěch české překážkářské jedničky. "To je bomba, to už se těžko překonává. Kéž by bylo víc medailí, ale je to těžké."
Do odhadů, kolik cenných kovů česká výprava z šampionátu v Moskvě přiveze, se pouštět nechtěla. "Radši opatrně," brzdila. "Jsem skeptičtější. Když jsme jeli do Barcelony, Tomáš Dvořák jako čerstvý šéftrenér hlásal, kolik bude medailí a byla jedna. Nikdy není dobré předpovídat."
Špotáková po zlatém londýnském tažení kromě povinností zvládla i dvě dovolené, jednu v Maďarsku, druhou na Kanárech. "To jsem fakt potřebovala," oddechla si. "Musela jsem si odpočinout. Nějak mi to dalo strašně zabrat psychicky."
Přitom po olympiádě jí únava připadala jaksi menší, upozaděná. "To jsem si myslela, že snad můžu zdolat Everest," žasla. Proto si po letech vyzkoušela i sedmiboj, kde si zlepšila osobní rekord.
"To proběhlo v pohodičce, šla jsem bez tréninku, nic, ale vůbec nic mě nebolelo, ani jeden sval," divila se. "Chvíli jsem si myslela, že jsem nesmrtelná. Ale pak, když jsem najednou vypadla z režimu, tak na mě dolehla hrozná únava. Teď se směju, ale kdyby mě někdo viděl odpoledne..."
Absolutní lenošení, jaké si vybrala po prvním olympijském zlatu z Pekingu, tentokrát zamítla. "Pořád jsem s pejskem venku, pobíháme," prozradila světová rekordmanka. "A jelikož ona je závislá na aportu, tak neustále hážu, ze cviku nevycházím. Oštěpy ale ještě nosit neumí, házím jí tenisák. Umím s ním třeba 90 metrů."
Už po Londýně se kolem Špotákové rojily spekulace, jak to vlastně bude s její motivací, jestli vydrží další sezonu v asketickém režimu vrcholového sportovce, nebo si vybere mateřskou dovolenou. Jasno chce mít kolem začátku roku, do té doby pokračuje v normální přípravě na další závodní rok.
"Když byly doby, kdy jsem vozila v létě medaile jenom já, tak jsem si řekla, že to jim přece nemůžu udělat, koho by vyhlašovali," zavzpomínala Špotáková. "Ale dneska je situace jiná, takže: Kdo ví..."
