"Trochu mě bolí loket," uvedla světová rekordmanka, která se chystá na mistrovství světa v Berlíně.
V úterý jste v Monaku porazila o více než tři metry Němku Neriusovou. Spokojená?
Výsledek sice vypadá dobře, ale vlastní pocit nemám zase až tak dobrý. Ale do Berlína je pořád čas dát se dohromady. Jsem hrozně unavená, moc jsem trénovala. Loket je unavený, achillovky taky. Musím dávat hodně pozor na všechno, na každý trénink, abych to nepřehnala. Myslím, že jsem tomu dala víc, než jsem měla.
Co vás ještě čeká před šampionátem?
Bude lehčí trénink. Už bychom měli trochu ladit, ne dřít za každou cenu. V sobotu jedu do Nymburka na soustředění, spojím to s nějakou rehabilitací. Ještě týden budu trénovat, potom už přejdeme na takzvaný "krokodýlí" trénink, kdy se leží a čeká na formu. Tedy neleží se, jen čeká (úsměv).
Ochotně jste dorazila do Krupky. Líbí se vám tady?
Jsem překvapená, stadionek je pěkný. Já tenhle kraj znám, v sousedním Ústí nad Labem bydlí můj brácha.
Radši jste neházela, ale můžete si i na skromnějším mítinku příští rok zazávodit?
Záleží na termínu. Vždycky před velkým závodem zvažujeme každý start. Jeden špatný závod ve špatnou dobu může ovlivnit výkon ve vrcholu sezony. Vše se podřizuje mistrovství světa. Naštěstí si teď už můžu vybírat mítinky tak, aby mi to vyhovovalo.
Je složité se psychicky připravit na malé závody?
Člověk se musí jinak namotivovat, protože nejsou tak dobré soupeřky. Když už člověk zažil velké závody, tak hodit daleko na menším mítinku je těžší. Ale třeba na mistrovství republiky jsem neměla konkurenci a uletělo to daleko. Já vždycky ráda startuju v Čechách. Nakonec v roce 2005 jsem si na podzim hodila v Ústí nad Labem obrovský osobák a to byl tehdy teprve minimítink. Na to obrovsky ráda vzpomínám
