Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Střelnic je v kraji málo. A tak naděje Karasová trénuje i doma v obýváku

Nadějná střelkyně Sára Karasová se zlatými medailemi, které vybojovala na juniorském mistrovství Evropy v Baku. | foto: Jiří Seidl, MF DNES

14 2017
Balet, tanec, kytara. Tomu všemu se Sára Karasová věnovala jako dítě. Až vyhrála sportovní střelba. Za čtyři roky, co ji dělá naplno, se prostřílela ke dvěma titulům juniorské mistryně Evropy.

Někomu doma poletují mouchy. U Karasů diabolky. „Je to tak,“ potvrdila maminka úspěšné střelkyně Jana Karasová. Dodala, že většinou to je přes zimu a že dcera doma střílí jen ze vzduchovky.

„Taťka mi odkrokoval deset metrů od okna ložnice k oknu v obývacím pokoji,“ popsala Sára Karasová. „A už byl u okna lapač na diabolky... No jo, manžel je do střelby stejný šílenec jako Sára,“ komentovala to paní Karasová. „To se pak díváte na televizi a kolem létají odražené diabolky. Ty naštěstí už nemají sílu, tak nemohou ublížit.“

Sportovní střelba

Zdejší Sportovní střelecké centrum mládeže má 85 členů, ale jsou v něm naděje z Moravskoslezského, Zlínského i Olomouckého kraje.

„Celkově by naše členská základna mohla být i větší, ale nemáme kde trénovat, protože střelnic je málo a mnohé neodpovídají moderním požadavkům. To je problém. Ale i to, že rodiče nemají na to, aby do střelby investovali,“ uvedla Dagmar Valová z SSKP Ostrava..

Základní výbava střelce přijde na více než 300 000 korun. Jen sportovní malorážka stojí sto tisíc. „A střelci mívají obvykle dvě,“ dodala Valová.

Střelecký kabát a kalhoty stojí shodně 20 000 korun, boty šest tisíc a rukavice tisíc až 1 500 korun. Další tisíce stojí doplňky jako dioptr na malorážku, clona s filtry na dioptr, nastavitelná muška.

A také náboje. Ty přijdou jednoho střelce na rok na přibližně na 53 000 korun. Jedna tréninková rána z malorážky stojí tři čtyři koruny, závodní osm až deset korun.
„Záleží, čemu se na tréninku věnujete, ale klidně můžete vystřílet sto až dvě stě nábojů,“ řekla střelkyně Sára Karasová.

Sára přiznala, že jednou málem vysklila okno. „To je hned za terčem. Nahodila jsem vzduchovku a ta spustila. Naštěstí diabolky skončily v dřevěném okenním rámu,“ uvedla.

„S manželem se to snažili utajit, ale neuvědomili si, že okna myju já,“ usmála se Jana Karasová.

V kraji chybí moderní střelnice

Nadějná sportovní střelkyně při tréninku improvizuje i doma, jelikož v Moravskoslezském kraji je nedostatek střelnic, a když jsou, tak mnohé z nich v havarijním stavu.

„V Porubě na Skalce střílí celní správa, policie, vězeňská služba. Podmínky pro náš trénink se zhoršují, dopoledne už na střelnici není skoro místo,“ řekl Květoslav Tomeček, Sářin trenér ze Sportovního střeleckého klubu policie Ostrava. „Policejní střelnice v Ostravě u Hulváckého kopce je ve špatném stavu. Na její opravu je potřeba šedesát čtyři milionů korun.“

To, že v kraji není pořádná střelnice, má však podle Tomečka i své výhody. „Tím, že Sára musí pořád někam přejíždět, je zvyklá na změnu prostředí, na jiný vítr,“ podotkl. „Jenže zase to stojí hodně peněz.“

Sáru Karasovou chválí, že za čtyři roky se ohromně posunula dopředu. „Za tu dobu udělala tolik práce, co někteří střelci stihnou za osm let,“ řekl Tomeček. „Její táta je myslivec, takže asi už jako dítě nasála ten vztah ke zbraním. Takový talent jako ona se rodí... No jednou za x let.“

Připomněl, že když u něj začínala, tak to byl malinký špuntík. „Nejprve dostala vzduchovku a pak se to stupňovalo až k malorážce.“

A s ní letos získala dvě zlata na juniorském mistrovství Evropy v Baku – v leže na 60 ran v jednotlivkyních a spolu s Nikolou Foistovou a Kateřinou Kolaříkovou i v družstvech.

„Říkám tomu zlatý prolog, protože letos dokázala porazit i ženy a zabydlela se v jejich žebříčku. Ten vede ve standardu i v leže,“ zmínil Květoslav Tomeček elitní Sářiny disciplíny.

Rychlost a síla je výhodou

V čem je její výjimečnost? „Má silnou hlavu a střílí velmi rychle,“ uvedl trenér. „Je přemýšlivá a ví hodně o balistice.“ A také je na tom výborně fyzicky. Vždyť musí udržet malorážku, která váží kolem šesti kilogramů.

„Většina střelců neposiluje, ale já ano a to mi pomáhá,“ řekla Sára Karasová. „Pokud chcete něčeho dosáhnout, být lepší než ostatní, tak tomu musíte něco obětovat. Je to stejné jako v každém sportu. Potřebuji zpevnit tělo, stabilitu.“

Díky dobré kondici zvládne Sára Karasová vystřílet 60 ran i za dvacet minut. Limit je přitom padesátiminutový. „Rychlost je velká výhoda, protože se může porouchat zbraň, a když střílíte takzvaně na hrob, do poslední chvíle, tak s nějakou závadou už nic nenaděláte,“ dodal Tomeček. „Sára má dynamický styl a odvahu. Říkám jí šenovský šinkanzen...“

To proto, že Sára je z Šenova u Ostravy. Odtamtud se chce odrazit do Koreje, kde bude příští rok mistrovství světa juniorů. A v roce 2020 se třeba probojuje i na olympijské hry v Tokiu.

Má na to? „Našlápnuto má ona i další naši střelci. Ostrava je malé regionální střelecké centrum, ale na evropském šampionátu v Baku byli z deseti reprezentantů čtyři odsud,“ upozornil Květoslav Tomeček. „A Sára, Jiří Přívratský a Matěj Rampula, který je z Břidličné, získali čtyři medaile. Jenže kdoví, co bude za tři roky.“

Až se mi sen splní, tak ho teprve řeknu

Sára Karasová se střelbě věnuje naplno od dvanácti let. „Občas jsem střílela už před tím, ale nepomýšlela jsem na to, že bych ji dělala vrcholově,“ uvedla. „Ve dvanácti jsem měla prvního kondičního trenéra Davida Arabasze. Než jsme začali spolupracovat, tak jsme se posadili a David se mě na rovinu zeptal, jaké mám cíle a co chci střelbě obětovat.“

Co jste mu odpověděla?
Že jí chci obětovat všechno, že bych chtěla vysoko. Začala jsem makat a tak nějak to dělám dosud. A zatím se daří.

Proč jste si vybrala střelbu?
Odmala jsem vyrůstala mezi zbraněmi, které má otec. Bavilo mě to. V osmi letech jsem už zkoušela střílet z kulovnice na tři sta metrů. Taťka jezdí na ostřelovačské závody a mně je líto, že nemám čas vyrážet s ním. Od začátku května až dosud jsem neměla volno.

Váš trenér Tomeček vás hodně chválí. Jak se vám to poslouchá?
Vím, že pořád musím na spoustě věcí pracovat.
Maminka Jana Karasová: Trenér ji ale nechválí zase tak často. Dostává od něj i ceres, když si to zaslouží.

Nejlepší sportovci z kraje často odcházejí za lepšími podmínkami. Už vás jiné kluby lákají?
V našem sportu jsou dva silné kluby, Dukla a Olymp. Oba v Plzni na jedné střelnici. Zatím se tam nehrnu, i když vím, že pokud budu chtít pokračovat na té nejvyšší úrovni, tak to asi přijde.

Vytyčila jste si nějaký velký cíl?
Až se mi splní, tak ho řeknu... Ale nejprve musíte mít malé cíle a přes ně se dopracujete k těm velkým.

Třeba k vítězství na olympiádě?
Místo odpovědi se Sára usmála.

Autor:


Témata: střelba




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze