Sportovci devastují sami sebe

Praha - Jiří Fischer je šťastný. Žije. Překonal selhání srdce v utkání NHL, unikl tragickému osudu fotbalisty Fehéra, hokejisty Žoltokse či mnohých cyklistů. Zatím. Říkalo se: Sportem ke zdraví. Teď se však na mysl vkrádá věta: Sportem ke smrti. Jako by došlo k obratu o 180 stupňů.

"Vrcholoví sportovci jsou jen odrazem stavu celé společnosti. Ta také devastuje sama sebe," poukazuje sportovní lékař Jan Hnízdil.

Coubertinovo heslo Rychleji, výše, silněji totiž zkřivil dovětek: "Za co nejvíc peněz!" Závratně stoupají platy hráčů i dotace turnajů.

Ovšem jde o přímou úměru. Zároveň narůstají tréninkové dávky, počty zápasů, stres. Až k sebezničení.

"Obrovské fyzické nasazení sportovců a psychický tlak nelze nasimulovat v žádné ordinaci v podobě zátěžového testu," upozorňuje Hnízdil.

Podle něj jsou testy zavádějící. "Nikdy neprobíhají v podmínkách, jaké panují na stadionu, před tisíci diváků a televizními kamerami."

Přední fotbalisté odehrají za sezonu až 80 zápasů, zatímco před čtyřiceti lety jich bylo o 20 až 30 méně. Na finalisty NHL čeká minimálně o 12 zápasů víc. Přitom tempo hry je nesrovnatelně vyšší.

Málokdo to vydrží. Ale mnozí se bojí oznámit: Nejsem zdravý. "Jakmile přiznají neduh a budou marodit, mohou ztratit místo v sestavě. A tak riskují. Ne vždy to však vyjde," říká Petr Krejčí, lékař fotbalové reprezentace.

Lékař: Zaveďte povinné prohlídky

Praha - Je sport životu nebezpečný? "Když chodíte pravidelně na preventivní prohlídky, tak ne," odpovídá sportovní lékař Miloš Barna. Vzápětí však varuje: "Jenže u nás, především u mládeže, se strašně zanedbávají, i proto hrozí tragédie. Chci, aby znovu byly povinné."

A ony nejsou?
Zákon z 80. let je vyžaduje, jenže po listopadové revoluci ustoupily stejně jako celé sportovní lékařství do pozadí. Měli by o ně mít zájem samotní sportovci, trenéři i funkcionáři. Bez nich strašně riskují.

Prohlídky prý neodhalí veškeré riziko, které sportovci může hrozit.
Kdo jimi projde a dostane razítko od doktora, měl by být relativně v klidu. Podstoupí testy, které rozpoznají nemoci srdce, potíže s pohybovým ústrojím. Ale samozřejmě nic není stoprocentní.

Dřív jste bez razítka od doktora nedostal registrační průkaz, dnes ve většině sportů žádné potvrzení nepotřebujete. Lze sportovní svazy k téhle povinnosti donutit?
Zákonem. Ale svazy by měly prohlídky vyžadovat. Třeba v atletice (Barna je zde šéflékařem) jsme je povinně stanovili. Nevím, jak bych reagoval na soudní spor, kde by se řešila odpovědnost za smrt dítěte-sportovce. Jenže důležité je prohlídku skutečně podstoupit, ne si jen nechat dát od známého razítko.

Sportovní prohlídky nehradí pojišťovny, mnozí je vidí jako zbytečný finanční výdaj...
Když mohou dát rodiče několik tisíc na to, aby dítě sportovalo, tak vyšetření, které stojí od čtyř set do tisíce, je nevytrhne. A jsou případy, kdy mohou hodně riskovat!

Kdy?
Jestliže se v rodině objevil infarkt nebo předčasné úmrtí, je hrozba poruchy srdce větší. V tu chvíli bych neváhal.

ROBERT SÁRA

Zdánlivě banální chřipka v kombinaci se zanedbanou srdeční vadou pak může vést k smrtící tečce. Hráč umírá na arytmii či selhání srdce.

Takový byl případ fotbalisty Serginha z brazilského prvoligového klubu Sao Caetano. Na hřišti zkolaboval, při převozu do nemocnice zemřel.

Jeho kolega Silvio Luiz prozradil: "Měl problémy se srdcem. Věděl, že je jednoprocentní šance, že se může něco stát."

A stalo se. Nemoci či zranění ignorují například i žokejové. "Adrenalin otupuje v sedle bolest," povídá Josef Váňa, vítěz Velké pardubické. Přímo na závodišti ve Virginii zemřel žokej Sanchez.

Zavinila to dehydratace z drastické diety, kterou se pokoušel snížit svoji závodní váhu. Vidina bohatství vede ke ztrátě soudnosti.

Jak prokázala francouzská studie, cyklističtí profesionálové jsou ochotni obětovat až pět let života za titul mistra světa.

"Z tisíce profíků bere velké peníze jen hrstka nejlepších. To vědomí každého žene nahoru," říká trenér Pavel Vršecký. "Jezdí se v mnohem větším tempu než za éry Edyho Merckxe, přitom fyzický stav mladíků je horší a horší. Co kdysi dokázali v patnácti, dnes nezvládnou ani v osmnácti."

Povinné lékařské prohlídky mnohdy nic neodhalí, bývají odfláknuté, probíhají jen na papíře.

"Dělají se mezi dveřmi a za flašku," kritizovala liberecká lékařka Miroslava Plchová.

Právě ona byla u smrti automobilového závodníka Tomáše Vojtěcha, který po srdeční příhodě přestal ovládat vůz a upustil volant.

"Jeho zástavu srdce mohla způsobit stresová situace, ale půda pro ni musela být připravena v těle dříve," zdůraznila.

Jistě, úmrtí předních sportovců nejsou jevem novým. Již před druhou světovou válkou je ve velké míře způsobil doping. Boxeři si tehdy vtírali do obličeje mast z kokainu, cyklisté polykali drogu pervitin, plavci trhali rekordy díky nevýbušné formě nitroglycerinu.

Od té doby došlo k masivnímu rozvoji sportovní chemie, ale také k nárůstu úmrtí.

"Stimulační nebo hormonální látky pomáhají sportovcům dostat se daleko za hranici svých možností a znásobují riziko," říká Hnízdil.

Navíc na hraně, či snad dokonce za ní, se současný sport pohybuje nejen ve sféře dopingu. "Jinak by ztratil atraktivitu. Nikoho už nebude bavit stovka za 12 vteřin." Sport se stal showbyznysem a jeho pravidla jsou krutá.

Existuje cesta ven z tohoto začarovaného kruhu? V dnešní společnosti jen těžko. Vrcholový sport je rozjetý vlak bez brzd.

"Nemůže si pomoci. Pokud společnost bude uznávat současné hodnoty, nemůžeme očekávat, že v jejím nitru vznikne skanzen čistého, ekologického sportu," soudí Hnízdil.

Pilař ví, jaké to je mít problémy se srdcem

Toronto, Praha (luk) - Když se 28letý český hokejista Karel Pilař dozvěděl o děsivém zkolabování Jiřího Fischera, hrůzou se otřásl. Vždyť i sám Pilař má problémy se srdcem. Poznal, že to není banalita. Kvůli nim se už mistr světa z roku 2001 dvakrát musel načas s hokejem loučit. Naposledy v létě. Ani teď nehraje.

"Karla Jirkův osud vystrašil. Je to náš kamarád, hodný kluk. Proto nám bylo do breku," přiznává Pilařova přítelkyně Markéta.

Jejímu milému začaly potíže na přelomu let 2002 a 2003, když hrál v NHL za Toronto. Točila se mu hlava, trápil jej tlak.
Vinou slabosti ani nebyl schopný vyjít ze svého pokoje. Věhlasní kanadští lékaři dlouho nemohli zjistit příčinu. Ta nejistota byla hrozná.

"Až po velké době na to přišli: kvůli přechozené angíně mě začalo zlobit srdce," vzpomínal.

Slyšel i takový hlas: Už nemusíš nikdy hrát hokej. Chmurné vize se nepotvrdily, dokázal se vrátit jak do normálního života, tak do hokeje.

"Teď můžete klidně běhat maraton," tvrdili mu doktoři.

V létě se mu však zlé časy vrátily jak bumerang. Zase motání hlavy, pocit nevolnosti. Odborník v Montrealu poznal, že se Pilařovi vrátil jeho někdejší neduh. Naštěstí v menší míře.

"Tentokrát se to zlepšilo rychleji," tvrdí s ulehčením Pilařova přítelkyně.

Obránce sice momentálně nemá v NHL smlouvu, ale jeho agent na tom usilovně pracuje. Kdy se tedy Pilař vrátí do hry? Snad za měsíc. Snad za dva. Obojí je výhra.

"Prý se obyčejně nestává, že by se tyhle potíže vracely. Podle lékařů je nepravděpodobné, že by to na mě padlo i potřetí," řekl listu Toronto Sun.

Lékaři oživují detroitského obránce Jiřího Fischera, jemuž zkolabovalo srdce při zápase s Nashivllem.