Jejich výjimečný příběh se začal psát v lednu roku 1989 při studiích na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Martin, skvělý lyžař a všestranný sportovec, se ze dne na den ocitl na invalidním vozíku. Diagnóza? Přerušená mícha.
„Na půl roku jsem skončil v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Tam jsem poprvé vlezl do bazénu,“ vzpomíná a Jan Nevrkla doplňuje: „Na rozdíl od většiny jiných lidí se toho nebál. Dokázal se udržet na hladině a přišlo mu skvělé, že je i přes obrovský hendikep schopen nakládat se svým tělem vlastní silou.“
Po návratu z Hrabyně zpátky na fakultu Martin oslovil Jana a společně začali chodit do bazénu. Zpočátku nepravidelně. „Měl jsem za sebou zkušenost s tréninkem vrcholových sportovců. O plavání hendikepovaných jsem nevěděl nic, ale začalo mne to pohlcovat,“ říká Nevrkla, vystudovaný trenér.
Izrael mu ukázal další směr
Pro Martina zprvu nebylo plavání hlavní metou. „Dával jsem si postupné cíle. Dostudoval jsem, začal učit. A pokračoval v tréninku pod Janovým dohledem,“ navazuje muž, kterému zůstala jediná plně funkční končetina, levá ruka.
V roce 1992 svému kouči navrhl, zda by nechtěl uspořádat kemp pro další hendikepované lidi z Hrabyně. „Já mu na to říkal, že o to nic nevím, ale on mi s úsměvem odvětil, že to bude v pohodě. Tím vyřešil mnohá moje dilemata.“
Sedm zlatých medailíMartin Kovář je první hvězdou plaveckého programu Kontakt bB. Na kontě má čtyři zlaté medaile z -paralympiád v Aténách a Sydney – k tomu přidal i dvě kraulerská zlata na mistrovství světa a titul mistra Evropy. Závodní kariéru ukončil v roce 2004. Má dva syny |
Týden utekl jako voda a všichni účastníci byli spojeni poutem přátelství. „Jasně, měl jsem zkoušku z anatomie, ale tohle bylo něco naprosto jiného. Člověk neví, co postižené tělo ve vodě udělá, spoustu věcí jsem chápal za pochodu. Ale chytlo mě to. Hlavně proto, že jsem získával pozitivní zpětnou vazbu, všechny nás to bavilo. A já sám začal cítit, že tohle je přesně ten směr, kterým bych se chtěl ubírat,“ přiznává Jan Nevrkla.
Na konci roku 1993 se vydal za rozšířením obzorů v oblasti práce s postiženými do Izraele. „Rok jsem tam pracoval jako dobrovolník v centru, kde jsem si prošel vším od osobní asistence lidem s opravdu těžkým postižením až po sportovní trénink skupiny závodních plavců…“
Izraelská mise otevřela trenéru Nevrklovi oči. „Neměli tam jednotnou metodiku. Prostě mi přivedli kluka, řekli jeho diagnózu a to, že ve vodě umí ležet na zádech. Každý instruktor si pak hledal vlastní cestu. Což pro mě bylo v důsledku perfektní, protože jsem začal poznávat diagnózy, se kterými jsem se při práci ve vodě dosud nesetkal. Každý jsme originál, zvlášť ve vodě,“ vzpomíná.
Mnozí z jeho svěřenců nemohli ani verbálně komunikovat. „To mě naučilo, že každý máme své způsoby komunikace, že je možné mluvit i s tím, kdo neodpovídá slovy,“ říká. Musel začít hledat jiné způsoby dorozumívání. „Učil jsem se dělat asistenci tak, aby to druhému zachovalo důstojnost. Vždy je dobré myslet na to, co by si člověk sám přál, kdyby byl v opačné roli.“
Klíč? Vzájemná komunikace
Po návratu domů se Jan znovu pustil do tréninku s Martinem. A společně začali vytvářet tréninkovou skupinu. „ Jan přišel s metodikou, která má jednotné principy, ale zároveň umožňuje individuální přístup,“ popisuje Kovář. „Zjednodušeně řečeno je výuka hlavně soubor cvičení a pohybů, ale klíč leží ve vzájemné komunikaci. Pro nás hendikepovaný není ten, pro nějž něco děláme, ale někdo, s kým usilujeme o společný cíl. Dáváme našim plavcům pozitivní výhled. Říkáme jim, co mohou a nikoliv, co pro ně není možné.“
Roku 1998 vzniklo pod Nevrklovým vedením občanské sdružení Kontakt bB (bez Bariér). Zdaleka není určeno jen lidem s vysokými sportovními ambicemi – právě naopak. „Do naší pražské skupiny teď dochází kolem 120 lidí. Asi čtvrtina z nich má potenciál na republikové závody, většina ale plave rehabilitačně, kondičně. A tak dva až tři lidé z celé skupiny mají šanci splnit limity na mistrovství světa,“ vypočítává Nevrkla. „Naše práce přitom není jenom o tréninku, je to i starost o kompletní zázemí.“
Vedle pražského provozuje sdružení Kontakt bB i střediska v Brně, Karlových Varech a Českých Budějovicích: každé zaměstnává dva zkušené profesionály a na bazén dochází dalších deset až dvacet instruktorů a dobrovolníků.
V Praze je sdružení doma v bazénu na Strahově, kde se připravuje i část „zdravé“ plavecké reprezentace. Dochází tak k situacím, kdy v jedné dráze letí hvězda současného českého plavání Simona Baumrtová a vedle ní dře dvanáctiletá paralympijská naděje.
„Jasně, že po sobě koukáme. Sdílíme stejné prostředí, makáme na sobě podobně jako oni, stejně jako oni se zlepšujeme a víme, jak plavání bolí. Určitě je to pro nás pěkné a motivující,“ pochvaluje si Martin Kovář a jedním dechem dodává, že se díky tomu mezi oběma stranami zrodila i řada pevných přátelství.
