Od Black Panthers se každoročně nečeká nic jiného než obhajoba Czech Bowlu. Cítíte na sebe kvůli tomu tlak?
Zvenčí určitě ne, tlak si vytváříme na sebe sami. Kouč Daniel Levy nám neustále opakuje, ať během sezony nekoukáme příliš dopředu, vždy jen na další zápas. Když uděláme nějaké chyby, všechno si důkladně rozebereme na videu, příprava je v našem týmu na velice dobré úrovni. Czech Bowl a obhajoba je jasný cíl, ale během základní části se k tomu moc neupínáme.
Je vaše výhoda oproti ostatním týmům, že téměř neznáte prohry?
Tak to ale není. Zažili jsme také velké prohry. Když jsme dřív hráli v rakouské lize, často jsme narazili na skvělé týmy a ty nám vždy daly lekci. To je v podstatě naše velká výhoda, protože tým i jednotlivci se z chyb proti takticky i fyzicky skvěle vybaveným soupeřům hrozně rychle učí. Naší velkou výhodou je, že hrajeme už řadu let v podobném složení. Jsme opravdu sehraní, navíc přístup našich hráčů k individuální přípravě je neskutečně poctivý. Často chodím cvičit i s hráči jiných týmů a je tam stále vidět velký rozdíl. Přestože jsme amatéři, naše zimní příprava je opravdu dlouhá, plná různých prvků a to nás neustále posouvá.
Hráči ostatních týmů ale často zmiňují, že podmínky máte na daleko lepší úrovni. Je to tak?
S tím nesouhlasím. Spíš máme výhodu, že máme daleko širší jádro kvalitních hráčů, kteří jsou spolu opravdu dlouho. Celý tým nestojí pouze na pěti osmi hráčích. Kvalita se rozprostírá. To dělá obrovský rozdíl na hřišti. V Black Panthers jsou americkému fotbalu všichni oddaní, pokud je na straně soupeře taková třeba jen polovina týmu, tak to proti nám nestačí. Pokud nás chtějí v Česku porazit, musí tomu dát ještě víc.
Konec hvězdyPoslední zápas v kariéře odehrál šestinásobný Hráč roku, quarterback Jan Dundáček. Pro Prague Black Panthers tak končí jedna vítězná éra a Bitters ligu opouští velká osobnost amerického fotbalu v Česku. |
V Česku vás dlouho nikdo neporazil. Neztrácíte kvůli trochu v týmu motivaci se dál zlepšovat?
Motivace u sportu vždycky musí být. Na druhou stranu kouzlo sportu na amatérské úrovni je hlavně v možnosti americký fotbal hrát na co nejvyšší úrovni. My v podstatě platíme peníze za to, abychom mohli trénovat a dostali se na hřiště. Jde o vášeň k americkému fotbalu. Když tým najde sponzora, ten nám získá prostředky na výbavu, na provoz hřiště. Prostředky nejdou do hráčů. Naše hlavní motivace tedy není jen něco vyhrát, ale vůbec mít možnost si zahrát.
A jak to máte vy, jeden z elitních hráčů soutěže? Nelákal by vás opět posun výš?
Vzhledem k tomu, že mám doma malé dítě a už mi je přes třicet, moje záměry do budoucna jsou hodně prchlivé. Americký fotbal člověku bere téměř veškerý volný čas. Uvidíme, jakou cestou se vydáme v příští sezoně. Jestli zůstaneme v české lize, nebo opět půjdeme hrát do zahraničí. Osobně bych se chtěl s kariérou rozloučit na té nejvyšší úrovni, zkusit si znovu rakouskou ligu. Ještě bych se o trošku posunul a dokázal si, že se můžu měřit s těmi nejlepšími v Evropě.
Nezamrzli jste trochu na mrtvém bodě v české lize, nebo se kvalita týmu neustále zvyšuje i tady?
Teď je to opět lepší. V posledních letech nám naštěstí do týmu přitéká nová generace. Navíc máme dva týmy, druhý bojuje o postup do druhé nejvyšší soutěže. Je super, že velká řada hráčů má daleko větší možnost herní praxe. Nováčci se můžou testovat o soutěž níž a to jim dá hrozně moc. Dřív přišel devatenáctiletý kluk a hned musel měřit síly s o deset let starším borcem. Málokdo obstál, řada z nich to pak raději vzdala a my přišli o mladého talentovaného hráče. V posledních letech ten program funguje výborně a kvalita se pořád zvyšuje.
Navíc získáváte hráče i z jiných klubů. Když přijde do Prahy, hrát za PBP je pro něj výzva. Je to výhoda?
To se nedá popřít. Nemůžete mluvit o nějaké zásadní výhodě, která dělá ten největší rozdíl, ale samozřejmě to znát trochu je. Když přijdou tři čtyři hráči z jiných týmů a chtějí si zahrát ten nejlepší amerických fotbal, rozšíří se díky tomu naše kvalitní jádro. I proto by dávalo smysl hrát znovu zahraniční soutěž.