Po nováčkovském ročníku v týmu Golden State Warriors, kde příliš nehrál, se napevno usadil v základní sestavě slavných Celtics. Vydobyl si v zámoří respekt a jako první český hráč nastoupil v play-off. Ale taky naplno poznal, jaké nároky má nejlepší basketbalová soutěž světa.
Co jste si po návratu domů dopřál jako první?
Dlouhý spánek, dvanáct hodin. Byl jsem hodně unavený po cestě, nikdy jsem tak dlouho nespal. A pak jsem měl výborný oběd u babičky. Řízek s bramborovým salátem. Akorát že jsem zaspal.
Vážně?
Byl jsem pozvaný už na jedenáctou a probudil jsem se v půl jedné. Nevěděl jsem o sobě. To byly první věci. A dva dny po příjezdu jsme měli velkou rodinnou oslavu. Táta slavil padesátiny, takže se sešla celá rodina. Bylo hodně příjemné vidět po roce všechny pohromadě.
Takže jste si dovolil prohřešek proti životosprávě?
Padesát je hodně kulaté výročí. Poseděli jsme a popili.
Co pijete nejradši? Pivo, víno?
Jsem pivař.
V průběhu sezony NBA si podobnou oslavu vůbec nemůžete dovolit. Jak často si dáte pivo?
Během roku minimálně, když jdeme jednou za čas na večeři. Během sezony se všechna energie, myšlenky soustředí na basketbal. Na ponocování není čas ani nálada.
Zvládnout porci 82 zápasů v rychlém sledu, to je pořádný nápor.
Letos jsem měl možnost poznat to na vlastní kůži. První sezonu jsem většinou proseděl na lavičce. Teď jsem nastupoval v základní pětce a hrál pokaždé v průměru asi 27 minut. Ta zátěž byla úplně jiná.
Kdy na vás dolehla nejvíc?
Celá sezona byla pro mě trochu jako na houpačce. Začal jsem na lavičce, pak jsem se probojoval do základní sestavy. Začalo se mi dařit, proti Dallasu jsem dal poprvé v NBA dvacet bodů v zápase. Na konci ledna přišel první útlum.
Po třídenním volnu při All Star Game se to zase zlepšilo, ale ke konci sezony šly moje výkony dolů.
Co je nejvíc třeba, aby se takový zápřah dal vydržet? Kondice?
Taky. Ale hlavně jde o zkušenosti. Byl jsem v té situaci poprvé. I s únavou, tlakem, psychickým a fyzickým útlumem se člověkmusí naučit pracovat. Příští rok to bude lepší.
NBA je továrna na peníze
Po první sezoně v Golden State jste dostal ohromnou příležitost v Bostonu. Co vám nejvíc pomohlo?
Nebylo to založené na jednom výkonu v jednom zápase. Přišel jsem do Celtics týden před začátkem sezony. K úplně jinému týmu. K trenérovi, který se později přiznal, že o mně vůbec nic nevěděl. Nejdřív to bylo oťukávání z obou stran.
Pak jste pronikl do základní sestavy.
Zřejmě ani trenér nevěděl, že to s výjimkou dvou zápasů vydrží až do konce sezony. Dostal jsem se tam, chytil příležitost a udržel se. Ale to, že jsem se prosadil v této sezoně, souvisí s tou první. Moc jsem nehrál, pak jsem celé léto trénoval.
Kdy jste si uvědomil: Tak, teď jsem konečně prorazil v NBA?
I když jsem byl v základní pětce, střelecky jsem se tak neprosazoval. Čekal jsem na zlomový zápas. Bylo to na začátku prosince v Denveru. Vyhráli jsme, já dal devatenáct bodů, do té doby nejlepší výkon. To mě nastartovalo dál.
Sezona se vám povedla. Co čekáte od té příští?
Hrál jsem dobře a hodně, vytvořil jsem si pozici, upozornil na sebe. Ale jak to v NBA funguje, ročník je u konce a až přijdeme do tréninkového kempu, zvlášť pod novým trenérem, místo v týmu budou mít jisté jen největší hvězdy. A to já nejsem. Mezi ostatními bude probíhat boj.
Takže NBA je podle vás hlavně bojiště, nebo spíš továrna na zábavu?
Je to určitě jeden velký byznys a továrna na peníze. Co se týká hráčské pozice, je to obrovsky konkurenční prostředí, kde není lehké se prosadit. A i když se to člověku povede, neustále to vyžaduje spoustu práce, aby odrazil útoky těch, co se mu snaží jeho pozici vzít.
Nedělají si hráči naschvály?
Tak daleko to nezachází. Ale taky to není jako v ideálním týmu, kde jeden druhému pomáhá.
Je možné mít v NBA kamaráda?
Mezi spoluhráči si nejvíc rozumím s Raefem LaFrentzem. Přišli jsme spolu z Dallasu. Jenže on si asi po měsíci zranil koleno a pak už s týmem necestoval. Rozuměl jsem si i s dalším pivotem Chrisem Mihmem.
Jak takové přátelství vypadá?
Na cestách jsme vyrazili všichni tři do města. I v Bostonu jsme zašli na večeři, třeba já s Lindou a Raef s manželkou.
Pokaždé mě někdo pozná
Zatímco v hokejové NHL cizinci a Evropané už zdaleka netvoří malou skupinu, NBA je stále světem afroamerických hráčů. Jak pohlížejí Američané na cizince?
Že to jsou lidi, kteří jim berou místo. Samozřejmě, někteří reagují normálně. Berou, že týmy přivádějí víc mladých hráčů nejen z Evropy, ale z celého světa. Jiným to vadí a dávají to najevo.
Jak?
Hráči to přímo najevo nedají. Spíš se to týká novinářů a televizních komentátorů. Najdete články o tom, že většina hráčů, kteří přicházejí z ciziny, není zas tak dobrá, jak se o nich říká. Že američtí trenéři a manažeři zanevřeli na domácí hráče z univerzit. Ale jiní tu změnu zase vítají a berou to jako osvěžení, další tahák pro diváky.
Jak je to s vaší popularitou v Bostonu? Poznávají vás fanoušci často?
Situace se pro mě změnila oproti loňskému roku v Golden State, kde lidi neměli možnost moc vidět. V Bostonu se mi nestane, aby mě aspoň někdo nepoznal, když vyrazíme kamkoli.
V Golden Statejste měl jako všichni skříňku na dopisy od fanoušků. Je to v Bostonu stejné?
Ne. Moc dopisů se ke mně letos nedostalo. Občas přijdu po tréninku a několik jich leží v šatně.
Někdo vám je přinese. Kolik lidí se v obrovských kolosech NBA vůbec stará o mužstvo?
Hlavní trenér plus pět asistentů. Potom masér, který s námi je neustále na cestách. Fyzioterapeut, jeho pomocník.
Další tři lidé se starají o vztah s novináři. Další člověk pečuje o výstroj, zajišťuje cesty. Na třináctičlenný tým je to asi stejný počet lidí.
Na hokej není čas
V Bostonu sídlí ještě baseballisté Red Sox, fotbalisté New England Patriots a hokejisté Bruins. Zašel jste se podívat na jiný sport?
Ne. Na baseball jsem si na konci sezony nenašel čas. Fotbalisté hrají mimo město. A na rozhodující zápas Bruins s Montrealem se byli podívat rodiče a přítelkyně.
V Bruins hráli hokejisté Michal Grošek a Jiří Šlégr. Vídali jste se?
S Jirkou Šlégrem jsem se potkal jednou. Michal se mi ozval hned na začátku sezony, přes náš tým mi poslal telefonní číslo. Volali jsme si. S rodinou se pak přišel podívat na pár našich zápasů, nechával jsem mu lístky.
Potkal jste se i s jinými hráči?
Ještě v Dallasu jsem se setkal s Čechy z New York Rangers. Petrem Nedvědem, Honzou Hlaváčem, Martinem Ručinským. Hráli přípravu. Prošli si basketbalové zázemí Dallas Mavericks, o jehož luxusu v Americe kolují fámy. A týden nato jsem se krátce potkal s Jaromírem Jágrem, který tou dobou hrál za Washington Capitals.
Doma pomáhám
Zdá se, že vám příliš času na zábavu nezbývá.
Během roku to jsou jen tréninky, zápasy, cestování . A když se naskytl volný den, tak odpočinek.
Jak odpočíváte?
Nejčastěji pasivně. Z gauče koukám na televizi. Rád chodím s přítelkyní do kina. A začal jsem hrát kulečník.
Na co se nejčastěji díváte?
Rád sleduju basketbalové přenosy. A taky seriály, absolutní jedničkou pro mě jsou Přátelé. Prvních sedm sezon jsem si koupil na DVD, na cestách se na ně dívám. A taky mám rád reality show, jako třeba American Idol, což je obdoba Česko hledá SuperStar.
Kulečník jste si pořídil do pronajatého domku na předměstí Bostonu?
Ano. Docela jsem se do toho zabral. Někdy hrajeme s přítelkyní, často hraju jen sám proti sobě. A když přijeli na návštěvu rodiče, hráli jsme celou dobu malý turnaj.
Vyhráváte vy, nebo vaše slečna?
Já vyhrávám. (smích) Vaše partnerka Linda studuje v Bostonu angličtinu. Pomáháte jí v domácnosti? Snažím se. Když jsme doma a Linda vaří, já uklidím nádobí.
Utrácím za boty
Mluvil jste o tom, že NBA je byznys. Vy si vyděláte za tři roky asi 120 milionů korun hrubého. Za co rád utrácíte? Snažím se mít rovnováhu mezi utrácením a šetřením nebo investováním peněz. Největší útratou bylo, že jsem si po příchodu do NBA koupil auto, BMW. Mám ho i teď. Za módu a oblečení moc neutrácím. Nejradši si kupuju boty.
Kolik máte párů?
To jsem nepočítal, ale mám hodně sportovních bot. Možná takových dvacet třicet párů bych měl.
Investujete na burze?
Jak jsem postupoval v kariéře, začal jsem vydělávat větší peníze. Přišly jiné starosti. Nechávám si poradit od lidí, kteří tomu rozumějí. A nemusel jsem chodit daleko. Brácha Petr po skončení kariéry začal podnikat v oboru financí ve spojení s německou firmou OVB AllFinanz.
Radíte se s bratrem, jak investovat?
Ta spolupráce není jen o investování. Jde o celkové životní zabezpečení, které by každý měl mít.
NBA je svět velkých peněz a taky večírků, afér a hýření. Skoro to vypadá, že vy v něm patříte k výjimkám.
Asi ano. Pro některé spoluhráče je nepochopitelné, že mám jedno auto. Žiju si na slušné úrovni, užívám si života, ale zároveň se snažím nevyhazovat zbytečně peníze.
Víte o neřestech některých hráčů?
Třeba Allen Iverson prý nosí šperky za milion dolarů. Takových hráčů je v NBA spousta. Když jsem loni hrál za Golden State, spoluhráč Chris Mills byl blázen do aut. Měl jich víc než deset. Jiní zase rádi chodí do kasin, hrají karty, láká je gambling.
Když jste předloni absolvoval kemp pro nováčky, před podobnými nebezpečími vás varovali, mluvil k vám i zatčený mafiánský boss. Jaká rada se vám nejvíc hodila?
Někdo tam řekl: Take care of your own business, and the business will take care of you. Když se budete starat o svoje věci, o basketbal, budete trénovat a věnujete tomu čas, sport vás naopak zajistí. To platí.
Jiří Welsch
■ Profese: basketbalové křídlo, druhý český hráč v NBA po Jiřím Zídkovi
■ Narozen: 27. ledna 1980, žije v Holicích, pořídil si byt i v Praze
■ Kariéra, Evropa: Holice, Pardubice (v lize nastoupil poprvé v 17 letech), Sparta, Lublaň (Slovinsko, hrál Euroligu); NBA: Golden State Warriors (sezona 2002/03, 37 zápasů, průměr 1,6 bodu na zápas a 6,3 minuty na utkání), Dallas Mavericks (příprava), Boston Celtics (2003/04, v základní části 81 zápasů, 68 v základní sestavě, 9,2 bodu na zápas, 26,9 minuty, navíc v play-off 4 zápasy); reprezentace: poprvé nastoupil v 18 letech, startoval na ME 1999 ve Francii (11. místo), celkem za Česko 30 startů
■ Soukromí: svobodný, přítelkyně Linda, poslouchá hudbu skupiny U2, rappera Tupaca či zpěvačky Tracy Chapmanové, jezdí BMW X5, má rád italskou kuchyni .
