Bylo to smutné a dost možná i rozlučkové procesí.
V pátek po semifinále se všechny deblkanoe seřadily v cílovém prostoru vedle sebe, na obličejích kanoistů zářily namalované černé slzy a vzkaz: I love C2. Milujeme kategorii C2 a nechceme, aby zanikla, znamenalo to v překladu.
Zaniknout opravdu může. Poté, co byla vyřazena z olympijského programu, ztratily o ni některé národní federace zájem. I proto není jasné, jestli se na příštím světovém šampionátu v Brazílii lodě vůbec objeví.
Bylo to přitom loni v brazilském Riu, kde Jonáš Kašpar s Markem Šindlerem jeli o olympijské zlato. Ještě na druhém mezičasu vedli o 1,17 sekundy, když tři brány před cílem jejich zlatý sen zhasl.
V protivodné brance s číslem 21 chtěl Kašpar urychlit výjezd, neudržel se však u vnitřní tyče a když chtěl zadák Šindler situaci zachránit, musel se ohnout, aby se vyhnul tyči, přesto se jí dotkl. Jeho záklon byl navíc takový, že převrhl loď.
Bylo po nadějích. Český debl do cíle dorazil na osmém místě a zmar českých deblkanoistů neznal mezí.
Zmar českých deblkanoistů na olympiádě v Riu.
19 setin od medaile
Dlouho pak olympijský závod nedokázali dostat z hlavy, až bronz na evropském šampionátu v Tacenu na začátku června jim zvedl náladu. „Snad jsme to prokletí konečně zlomili,“ radovali se.
Ve Světovém poháru letos nezajeli horší než čtvrté místo.
Do posledního závodu pak vstupovali jako lídři celého seriálu a v Seu jim stačilo dojet na třetím místě.
Oni skončili čtvrtí o tři setiny...
O pouhé dva body tak v konečném hodnocení klesli na druhé místo za německé duo Behling & Becker. „Je to pro nás hořké druhé místo. V některých závodech jsme dokázali vyhrát o čtyři vteřiny, tady jsme byli čtvrtí se ztrátou 1,5 vteřiny a to rozhodlo o konečném pořadí,“ smutnil Šindler.
Na světový šampionát přesto přijížděli s touhou po zlaté medaili. „Do každého závodu jdeme s tím, že chceme vyhrát,“ tvrdil Kašpar.
A výkony na kanálu v Pau jim dodávaly sebevědomí. Ovládli nejprve kvalifikaci a následně i semifinále. Díky tomu se vstříc 23 branám vydali v pátečním finále až jako poslední.
Jonáš Kašpar (vlevo) s Markem Šindlerem během semifinále mistrovství světa ve vodním slalomu v Pau.
Předvedli sice čistou jízdu, ale dost času ztratili v desáté protivodné brance. „Ztratili jsme v ní veškerou rychlost a určitě jsme tam nechali vteřinu, možná i dvě,“ přiznal pak v cíli Šindler.
Do něj dorazili se ztrátou 19 setin na bronzovou příčku, na zlato ztratili 1,04 sekundy. Další velkou medaili po evropském šampionátu v Tacenu tak nepřidali.
„Teď jsme určitě zklamaní, protože jsme mysleli na medaili. Celý průběh šampionátu nám ukazoval, že na to máme. Bohužel se ve finále všichni nějak zlepšili,“ prozradil Šindler.
Dost možná to pro ně byla taky poslední šance na světovou medaili.
Zaniknou deblkanoe úplně?
Na začátku června totiž padlo definitivní rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, že jejich disciplínu v olympijském programu nahradí kanoe žen, ve které získala v Pau stříbro Tereza Fišerová.
„Je to smutné. Doufali jsme, že se to nějak udělá, přidá se sada medailí nebo nevím. Ale dopadlo to tak, jak všichni říkali. Přitom olympiáda je motor. Mistrovství Evropy i světa je každý rok. Ale když je člověk na olympiádě, má co vypravovat dětem, vnoučatům. Každý sportovec chce dosáhnout na nejvyšší mety a pokud jim tu šanci vezmou, kluci do toho sportu ztratí chuť,“ vysvětluje trenér české dvojice a dvojnásobný olympijský medailista právě z deblu Ondřej Štěpánek.
Krátce po oznámení MOV některé národní federace ukončily finanční podporu deblkanoí. V Německu tak přípravu týmu platí domácí klub, část si dokonce hradí ze své vlastní kapsy.
Podobné strasti zažívají také ve Velké Británii a v Polsku.
I proto v Pau startovalo jen osmnáct týmů z osmi výhradně evropských zemí. Aby kategorie zůstala oficiální, musí na šampionátu závodit alespoň šest zemí, což v případě příštího mistrovství světa v Brazílii může být velký problém.
„Vzhledem k tomu, kolik je tady lodí, se to dá předpokládat. Pro většinu evropských lodí bude cesta do Ria drahá. Všechny federace dneska škrtají, kde se dá a snaží se ušetřit. Možná to bylo naše poslední mistrovství světa,“ připustil Kašpar.
Česká deblkanoe má nicméně od Dukly pro příští sezonu zajištěnou stejnou podporu jako v minulých letech.
„A za rok se uvidí, co bude dál,“ říká Šindler.
Velkou nadějí je bývalý francouzský kanoista a trojnásobný olympijský šampion Tony Estanguet, který stojí v čele organizačního výboru pařížských her v roce 2024.
Devětatřicetiletý funkcionář chce udělat všechno proto, aby na pařížské olympiádě deblkanoe znovu byly v programu.
„Jenže s vývojem, jaký to nabralo, to už asi ani nebude potřeba. Pokud se federace rychle nezamyslí, žádné cé dvojky v té době už jezdit nebudou,“ myslí si Šindler.
Pro českou dvojici je tak aktuálně hlavní motivací evropský šampionát, který se příští rok uskuteční v pražské Troji.
„Ten si nenecháme ujít. A pak se uvidí,“ usměje se posmutněle Šindler.
