Během posledních dvou let se pro český biatlon stala podobnou značkou a mediální zkratkou jako pro hokej Jaromír Jágr. Její skvělé výsledky, pohledná tvář a příjemné vystupování tuto v minulosti spíše okrajovou sportovní záležitost rychle posunuly do centra pozornosti většiny českých fanoušků.
A když po bronzové medaili ze smíšené štafety na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě Gabriela Soukalová před rokem přivezla dvě stříbrné „placky“ a další tři „brambory“, nikdo nepochyboval: Česko má další sportovní hvězdu. Její svit však v letošní sezoně Světového poháru není tolik oslnivý.
Zatímco v předchozích dvou ročnících vyhrála sedm individuálních závodů Světového poháru, letos se jí to povedlo pouze jednou - při sprintu ve slovinské Pokljuce. „Když jsem viděla, jak příprava na letošní sezonu vypadá, tak jsem s tím trochu počítala,“ připouští pětadvacetiletá rodačka z Jablonce nad Nisou. „Je to taková daň za dosavadní úspěchy.“
Za sebou máte šest podniků letošního ročníku Světového poháru. Jak zatím sezonu hodnotíte?
Myslím si, že je to v rámci možností. Určitě spokojení jsme se štafetami, s individuálními závody je to trochu horší. Výsledky nejsou takové, jaké byly v předchozích zimách nebo sezonách. Moje tělo je momentálně hodně unavené, už od podzimu. Nicméně mě to moc baví a nenechám se tím nijak rozhodit. Jsem ráda, že jsem ve svěťáku desátá. Je to příčka, která přesahuje míru toho, co jsem si uměla představit, že jsem letos schopná dokázat.
Biatlonistka Gabriela Soukalová při tréninku v Novém Městě na Moravě.
Tak moc se projevuje náročný poolympijský program? Kvůli nejrůznějším akcím, které jste jako dvojnásobná medailistka ze Soči musela absolvovat, asi nebyla příprava podobná jako v předchozích letech.
Absolutně nebyla, to je pravda. Musím říct, že jsem se poměrně dlouho zotavovala po operaci, kterou jsem po sezoně absolvovala. Takže jsem si volno až o několik týdnů prodloužila. Do toho navštěvování různých akcí, to je jedno s druhým. A když nakonec člověk má zdravotní problémy, bere dvoje antibiotika, nemůže přípravu dělat pořádně. A na špičkové úrovni jsou dnes rozdíly tak minimální, že rozhoduje opravdu každý detail. Takže když jsem viděla celý režim, bylo mi jasné, že z toho žádné světoborné výsledky nebudou.
Na jedno vítězství jste ale přeci jen dosáhla: v Pokljuce jste ovládla sprint. To muselo být povzbuzující.
To je jasné (usmívá se). První místo se s těmi dalšími závody nedá srovnat. Já se letos snažím závody spíše bavit, než abych si výsledky nějak kazila náladu. Beru, co momentálně je. A jsem za to moc ráda. To je asi ta nejlepší varianta, jak jsem to mohla pojmout.
Takže úkol zní: nestresovat se nějakými očekáváními a prostě zkusit, co to dá?
Jasně, určitě. Když dojedu do cíle, je mi jedno, kolikátá v pořadí jsem. Důležité pro mě vždycky je, když se ohlédnu zpátky za svým výkonem, jestli jsem mohla něco udělat lépe. Abych byla ještě výš, na lepší příčce. A když vím, že jsem tam dala všechno a nemohla jsem ani o vteřinu přidat, jsem spokojená, ať jsem, kolikátá jsem.
Nyní vás čeká závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Když mluvíte o únavě, zkusíte si tipnout, co vám tělo na domácích tratích dovolí. Kam až vás pustí?
To je, jako byste se mě zeptal, kdy umřu. To je tak nevyzpytatelné! Každý závod je jiný a vždy záleží na tom, jak to člověku zrovna sedne. Myslím si ale, že individuálně to žádné trháky asi nebudou.
Na Vysočině se ale hned úvodní den pojedou i smíšené štafety. A to je z historického hlediska úspěšná česká disciplína.
Jsem za to ráda, že v Novém Městě budou. Stejně tak, jako jsem letos ráda za jakýkoliv krátký závod (usmívá se).
Asi by nebylo od věci navázat na výborné výsledky ženských štafet, které v letošním ročníku dvakrát skončily vítězstvím, jednou druhým a jednou třetím místem.
Pro mě osobně jsou výsledky štafet velikým povzbuzením. S holkama si to užíváme, na každý závod se těšíme. Je to taková vzpruha. Vidím, že štafety jsou letos naše silná stránka. A u zbytku se uvidí.
Fanoušci právě od vás v posledních dvou letech hodně očekávali. Jak se jezdí pod tlakem toho, že je nechcete zklamat.
Myslím si, že jsem člověk, který tohle neřeší. Buď mi závod vyjde, nebo ne. Tlak jsem cítila před olympiádou. To bylo docela nepříjemné, protože jsem věděla, že se ode mě čeká, že přivezu nějakou medaili. A bylo to na mě znát. Hned v úvodním závodě, při sprintu, jsem na první položce dala za tři. A tím jsem si pokazila i stíhačku. Naštěstí jsem to později napravila (usmívá se).
U olympiády se dá stres pochopit, je jednou za čtyři roky. V běžné sezoně vás tlak nesvazuje.
Když se vrátím k loňské sezoně, pokud je člověk polovinu zimy ve žlutém trikotu, už to asi o něčem vypovídá. Že mezi elitu patří, není tam jen nějakou náhodou. Nejde o výstřel do tmy.
Takže i když se letos tolik nedaří, věříte, že se to podaří zlomit. Že jen potřebujete čas, abyste se opět dala dohromady?
Ano. Ale zároveň vím, že to není práce na jeden týden, ale spíš na několik měsíců. Hlavně se potřebuji dát do pořádku zdravotně, trochu se srovnat. To je pro mě prioritou. A pak uvidíme, co se s tím bude dát ještě udělat.
Je výhodou, že když se nyní nedaří vám, dokáže skvělé výsledky sbírat reprezentační kolegyně Veronika Vítková?
Cítím to velmi pozitivně. Jsem jedině ráda, že se Verče daří. A stejně tak si užívám úspěch kohokoliv jiného v týmu. Jsme jeden celek a jako tým jsme rádi za každý dobrý výsledek, který uděláme.
Navíc se tím pozornost fanoušků a médií přesunuje na někoho jiného a vy dostáváte více prostoru se vrátit do optimální formy.
Jsem ráda, že si trochu odpočinu. Protože to bylo opravdu někdy až moc náročné. Takže mi to momentálně docela vyhovuje.
