Barbora Špotáková a Imrich Bugár o životosprávě špičkových atletů
OŠTĚPAŘKA A DISKAŘBarbora Špotáková je olympijskou vítězkou, světovou rekordmankou a vítězkou Sportovce roku 2008. Imrich Bugár vyhrál hlasování v roce 1982 poté, co se stal mistrem Evropy. |
Barbora Špotáková
"V den závodu mívám většinou snídaně bohaté, neomezuju se. Dávám si míchaná vajíčka, ta mám docela ráda. Nebo housku se šunkou. Když je závod večer, je snídaně totiž rozhodující. K obědu si pak dáte jenom pár špaget. Důležitá je pestrá strava, oštěp speciální dietu nevyžaduje. Snažím se nejíst tučná jídla. Když je v sezoně člověk lehčí, běží se mu lépe. Velká omezení však nemusí být. Na soustředění v Nymburce si k snídani dám dva celozrnné rohlíky se sýrem nebo se šunkou. Nebo míchaná vajíčka, když jsou. K obědu mám rýži s nějakou omáčkou a kuřecím masem. K večeři mám zase rýži. Opravdu se opít by sportovec neměl, tělo dostane zabrat na týden, když je to pitka. Ale umět se pobavit je důležité."
Imrich Bugár
"Jediný volnější měsíc byl říjen, to jsme se trochu uvolnili. Byli jsme v lázních, nehlídali se. Ale jinak člověk dodržoval životosprávu celý rok, hlavně v plném tréninku. Neříkám, že jedno dvě piva jsme si nedali. Každý doktor potvrdí, že pivo je nejlepší iontový nápoj pro sportovce. Sem tam jsem ulétl. Většinou, když jsem jel na Moravu do vinného sklípku, mám rád víno. Jedl jsem všechno, neměl jsem rád jen smažená játra. Nedělala mi potíže kachna, ryba, kuře, pořádný steak. Jak říkal Ludva Daněk: z pořádného hovězího a zeleniny je síla. Snídani před velkým závodem jsem si dával lehkou, většinou hemenex, ten jsem měl rád. K tomu čaj, kafe jsem nepil. Vitaminy tolik nebyly, ale taky jsme měli nějaké doplňky, minerály."
Kateřina Emmons a Miloslava Rezková-Hübnerová o výdělcích olympijských vítězek a reklamě
STŘELKYNĚ A VÝŠKAŘKAKateřina Emmons vybojovala olympijské zlato a stříbro, za což byla ve Sportovci roku druhá. Miloslava Rezková-Hübnerová, též olympijská vítězka, vyhrála anketu za triumf na ME 1969. |
Kateřina Emmons
"Zabezpečená jsem slušně. Za odměnu za olympiádu (1,5 milionu korun) jsem byla vděčná. Když má člověk v plánu začít nový život, je to obrovská pomoc. Mám měsíční příjem z Centra sportu ministerstva vnitra, o výjezdy se mi stará svaz, o sponzory marketingová agentura. Našli jsme teď sponzora, který je ochotný mě podporovat, což je důležité, s letenkami budu mít při životě v USA ještě větší výdaje než dřív. Reklamu jako po hrách v Aténách však asi točit nebudu, bylo by to náročné. Nestěžuju si. Nepotřebuju částky, abych nemusela do konce života pracovat. Potřebuju se jen připravit na další olympiádu a k tomu mám zatím výborné podmínky."
Miloslava Rezková-Hübnerová
"Za olympiádu jsem dostala pět tisíc korun, to byly dva slušné platy. Zpočátku jsem jako sportovkyně nebyla zajištěná vůbec. Učila jsem se zlatnicí, dostávala od podniku kapesné 40 korun. Všechno museli platit rodiče. Až když jsem vyhrála olympiádu, byla jsem přijata do nadstavu. Byli jsme přifaření u vnitra, tam jsem konečně dostala plat – 1 952 korun. Přičemž dobré boty stály pět set. O sponzorech se vůbec nedá hovořit. Teď mám nárok na důchod, ale musím pracovat, jinak bych se neuživila. Táhnout byt a zaopatřit sebe by nešlo. Byla bych pro zákon, který chtěl pan Ploc. Proslavili jsme stát. Renta by měla být na úrovni, aby člověk mohl slušně žít."
Lukáš Bauer a Květa Jeriová-Pecková o vybavení v běžeckém lyžování
DVA BĚŽCI NA LYŽÍCHLukáš Bauer se loni stal vítězem Světového poháru a Tour de Ski, čímž si v anketě vysloužil třetí místo. Květa Jeriová-Pecková vyhrála Sportovce roku 1984 po dvou olympijských medailích. |
Lukáš Bauer
"Vývoj hodně pokročil. Servisman po závodech tahá 42 nebo 45 párů lyží, polovina je na klasiku, polovina na bruslení. Přímo do závodu se výběr zúží maximálně na dva páry. Konstrukce lyží je úplně jiná. Kombinéza je asi velmi rozdílná oproti dřívějším, ale nevybírám si ji, fasujeme ji od reprezentace. Boty? Je v nich víc umělé hmoty, jsou tvrdší a lehčí. Hůlky máme v porovnání s minulostí karbonové, jsou lehčí. Ale horší to máme v mazání, kde alchymie výrazně pokročila. Teď je ohromná spousta vosků, prášků na přípravu skluznic. Mazání je náročnější, ale vybavení umožní efektivně využít energii na lyžování, na pohyb dopředu. V tom je lepší."
Květa Jeriová-Pecková
"Jezdily jsme pouze klasicky, spotřeba lyží byla poloviční než dnes. Na tehdejší dobu jsme měly špičkové vybavení, já jsem od firmy Rossignol dostávala nejlepší výbavu. Dobré závodnice měly třeba deset párů lyží, špatné pět. Měly jsme zahraniční vosky i špičkový materiál od lyžařských firem, ale záleželo na tom, jak dobré jsme byly. Platilo, že v servisu měla přednost závodnice, která jezdila do desítky, před tou, co jezdila do dvacítky. Trenér mi pomáhal vybírat správnou mázu, ale lyže jsem si vždycky připravovala sama. Dělala jsem je na trénink, takže i na závod jsem si je uměla připravit tak, že bych je těžko mohla svěřit nějakému servismanovi."
David Kostelecký a Petr Jirmus o slávě sportovce z malého odvětví
STŘELEC A LETECDavid Kostelecký, olympijský vítěz v trapu, skončil letos v anketě Sportovec roku čtvrtý. Petr Jirmus, mistr světa v letecké akrobacii, vyhrál ročník 1985. |
David Kostelecký
"Prvních čtyři pět měsíců mě lidi poznávali i mimo střelecký okruh. Hlásili se v restauraci, obchodě, chtěli se fotit na chodbě v obchodním centru. Ale tak horké to nebylo. Teď už zájem opadá. Pozitivní bylo, že se lidé ptali, jak začít se střelbou, dával jsem jim kontakty na trenéry. Mezi střelci na mě další čtyři roky pozornost upřená bude, ať se mi bude dařit nebo ne. Lidi se budou chodit dívat, jak střílím. Když přijedu na závody, lépe se o mě starají. Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží. Vítězství mi pomohlo v podnikání, o které se teď stará bratr. Tam je nárůst, jednání je jednodušší. Ale kvůli ekonomické krizi to nebude jednoduché."
Petr Jirmus
"Těžko jsem tehdy přemáhal nadšení. Najednou jsem přišel někam do obchodu a poznali mě. Zvali mě do televize a rozhlasu. Psalo se o mně, stejně tak o letecké akrobacii. Dostal jsem se do světa, který jsem si ani neuměl představit. Byl jsem přece letecký akrobat, ne fotbalista. Ale nebylo to tak pořád. Postupně mi začala popularita překážet. Ztrácel jsem soukromí. Takže jsem byl nakonec rád, když to skončilo. Zvláštní. Zda jsem byl tenkrát celebritou, jak se dnes říká? Přímo tenhle pojem bych nepoužil. Ale je fakt, že ač to bylo asi dotované i politicky, letecká akrobacie byla uznávaným sportem. A veřejnost o ni měla zájem."
Martina Sáblíková a Karel Kodejška o realizačních týmech
RYCHLOBRUSLAŘKA A SKOKANMartina Sáblíková, mistryně světa i Evropy a světová rekordmanka, vyhrála Sportovce roku 2007. Karel Konejška jako mistr světa v letech na lyžích opanoval anketu roku 1975. |
Martina Sáblíková
"Mám v realizačním týmu trenéra, maséra, fyzioterapeuta, doktora i řidiče – všechny v jedné osobě Petra Nováka. Je to v dnešní době nezvyklé, vždyť třeba Norové mají teď na mistrovství Evropy 15členný doprovod a Nizozemci ještě větší. Ale Petr nás tak chrání. Nechce, aby kolem nás byli další lidé, aby nás to nerozptylovalo. Případné problémy jen konzultuje s odborníky v Česku. Nechávám na něm, koho si přibere. Sponzory mi pak shání marketingová agentura SportInvest, český svaz nemá dost peněz, aby celý náš tým zabezpečil. Přitom pokud chci být dobrá, musíme trénovat více než půl roku v cizině. Bez sponzorů by to nešlo."
Karel Kodejška
"Trochu mladým závidím, proč to nepřiznat. Za mé éry bylo vše jinak. Můstky, vybavení i tým kolem.My do toho šli v čepičce a kotníčkových botách, ve šponovkách a svetrech. K ruce jsem měl jen svého trenéra. Lyže jsme si mazali sami. Až ke konci mé kariéry s námi začali jezdit servismani. Rád jsem si pak na lyže nechal sáhnout. Pokud se člověk chtěl ve výsledcích motat někde vepředu, nezbývalo než se přizpůsobit novinkám. Teď si kluci asi víc užijí vítězný závod, fanoušci za nimi mohou i do ciziny. Vyhrát je o něco hezčí. Ale i tak to tenkrát mělo něco do sebe. Dění tolik neovlivňovaly finance. Bylo to veselejší. Víc do party."
