Příchod mezinárodně zkušené Bělorusky má přinést zkvalitnění kádru a vyřešit problémy s malým počtem hráček. „Možná to pro někoho není velký tým, ale pro mě ano,“ říká o přestupu nové křídlo aktuálně třetího celku tabulky.
Proč jste přestoupila právě do Hradce Králové?
Měla jsem hodně možností kam jít ve chvílích, když jsem se rozhodovala. Není to nic zvláštního, ale prostě jsem to cítila v srdci. Zdálo se mi správné zkusit Českou republiku. Nelituji, spoluhráčky i trenéři se ke mně chovají mile. Se všemi je legrace a jsou správně ztřeštění.
Tatsiana LichtarovičováŠestadvacetiletá běloruská basketbalistka, od začátku listopadu nová posila hradeckého Sokola. Patří k mezinárodně zkušeným hráčkám i díky reprezentaci, za Bělorusko si zahrála na mistrovství světa i Evropy a v roce 2008 reprezentovala tuto zemi i na olympijských hrách v Pekingu. Rodačka z Minska si na klubové úrovni zahrála Euroligu i Eurocup. Před příchodem do Hradce Králové působila kromě Běloruska také v Bulharsku, v Litvě a dvakrát ve Francii, kde měla v tamním klubu Tarbes své zatím poslední angažmá. |
Co se vám na hradeckých lvicích nejvíce líbí?
Mám tu ráda jak všechny holky, tak i trenéry a manažera. Vůbec to, jak se se mnou seznámili, i způsob, jakým mě zdraví. Na první zápas mi donesli květiny a když na mě volají, tak s opravdovým nadšením. Cítím se tu prostě dobře. Možná to pro někoho není velký tým, ale pro mě ano.
Ale hned v prvním zápase, který jste za Hradec hrála, jste prohrály o třicet bodů s USK Praha. Neodradilo vás to?
Určitě ne, protože jsme dopředu věděly, že to bude hodně těžké. Všechny hráčky USK hrají za národní týmy svých zemí, jsou evropskou špičkou, prostě top. Já ale nerozlišuji zápasy na těžké a lehké. Vždycky to beru jako normální zápas, který musíme pokaždé odehrát jako proti tomuhle týmu, který je tak kvalitní.
Hradec není na zahraniční hráčky zvyklý, pokud nepočítáme Slovenky, jste po hodně dlouhé době první. Není na začátku problém s komunikací?
Ve hře to může být trochu problém, protože mě holky ještě neznají a já neznám je. Když se na hřišti nějak natočím k přihrávce, tak nevědí, co přesně udělám. Ale to bude brzy v pořádku.
A co případná jazyková bariéra, tam není problém?
Ne, to není problém. Rozumím trochu česky, čeština je to totiž podobná běloruštině. A jinak holky mluví anglicky, takže se velmi slušně domluvíme.
Anglicky mluvíte i s trenérkou Ptáčkovou?
Trochu ano, ale ona mluví spíš česky. Ostatní hráčky mi pomáhají a překládají mi, co říká.
Jak se vám líbí místní podmínky pro basketbal?
Je to dobré, i když hala je možná trochu starší. Na tom ale nezáleží, když fanoušci chodí na utkání a povzbuzují nás.
Vidíte zde vaši budoucnost?
Samozřejmě. Přišla jsem třeba dřív na trénink o něco dříve a sledovala mladší holky, které trénovaly. Jsou tak odhodlané a pokaždé chtějí hrát naplno. Vidím jim to v očích. Trenéři vždy svým svěřenkyním pomáhají. Je to tu skvělé.
Dřív jste hrála v různých evropských zemích. Můžete srovnat úrovně tamějších soutěží?
Rozdíly jsou velké. V Bělorusku není příliš vysoká úroveň ženského basketbalu, žádné velké týmy. Proto chci hrát jen za národní tým, reprezentovat mou zem, ale za klub ne. Možná za deset let, možná jednoho dne, ale určitě ne teď. Ve Francii je úroveň ligy naopak vysoká. Tady také.
Tatsiana Lichtarovičová (v bílém) z Hradce Králové se střetla s Janou Veselou z USK Praha.
Tatsiana Lichtarovičová (v bílém) z Hradce Králové je bráněna Alenou Hanušovou (vlevo) a Sonjou Petrovičovou z USK Praha.
Byla jste v České republice už někdy předtím?
Byla jsem v Karlových Varech, když se tady před čtyřmi lety hrálo mistrovství světa. Potom jsem navštívila také Prahu.
Líbí se vám tu?
Mám ráda tuhle zemi i lidi v ní. Hradec Králové je menší město, ale máte tu hodně zeleně a čerstvý vzduch. Navíc mě tu všichni znají a když mě vidí, volají na mě nadšeně, že mě mají rádi. V Praze je to krásné, každému se tam líbí, ale tady je to pro mě důležitější.
Když zrovna nehrajete basketbal, jak zde trávíte volný čas?
Většinou se jen tak procházím, koukám se kolem sebe a poslouchám hudbu nebo čtu knížky. Odpočívat chodím do parku.
