Nabízí se jednoduchá otázka: proč právě Havlíčkův Brod?
Existuje hned několik důvodů, proč tomu tak je. Je zde pěkné hřiště, celý areál se opravdu povedl. Navíc jde o výborné prostředí – i organizátorsky a lidsky. Ladislav a Dušan Šnellyové (vedení místních Hippos –pozn. red.) do toho šlapou. To lidé opravdu oceňují, jezdí sem rádi. My nejsme sport primadon, naopak všichni ocení lidský přístup, který zde je. To jsou velké výhody Havlíčkova Brodu. A čtvrtou, kterou nesmím zapomenout, je poměrně masivní podpora města av tuto chvíli také kraje. Jsem rád, že si společně uvědomují, že jsou uprostřed České republiky, a jestli se chtějí něčím prezentovat, tak sportem. Snaží se mu pomáhat.
Přesto by někdo mohl namítnout: neměly by akci typu mistrovství světa, které navíc bude v Evropě vůbec poprvé, vedle Prahy hostit třeba Brno nebo Ostrava. Tedy velká města?
Velikost města pro nás nebyla rozhodující. Klíčové byly dobrá infrastruktura a dobré pořadatelské zázemí. Ano, mohli jsme mistrovství světa udělat někde v Brně, ale když tam není zdatný organizační tým, hrozilo více průšvihů. Do toho jsme nechtěli jít. Na druhou stranu, upřímně: mistrovství světa mužů do České republiky zase jen tak znovu nedostaneme. Takže je to také určité ocenění práce klubů, které jsou u nás na výsluní a nějakou dobu podobné akce pořádají.
Vnímáte právě startující mistrovství Evropy jako velký závěrečný test připravenosti na mistrovství světa?
Ano, proto jsme ho chtěli pořádat. V srpnu děláme také něco v Praze (Intercontinental Cup, 28. 8. – 1. 9., pozn red.). Menší akci na podobném formátu. Chceme vyzkoušet věci jako bezpečnostní systémy, fanzóny a další záležitosti, které jsou standardní, a které plánujeme udělat už na úrovni mistrovství světa. Technické věci si chceme vyzkoušet, vychytat, protože pak už na to čas nebude. Chceme, aby příští rok fungovaly bez nějakého našeho dalšího vstupu. Tím nechci nijak shazovat mistrovství Evropy. Na druhou stranu je dobře, že takový test děláme právě při takové akci.
Evropský šampionát česká reprezentace vyhrála třikrát v řadě. Neobáváte se nyní tlaku očekávání? Přeci jen, každý si řekne, že vyhrát určitě budete chtít také doma.
Pojďme si říct, že jednou ta porážka přijde. Sport je o tom, že se to může stát. Ale já doufám, že to nebude teď. (usmívá se) Protože bychom rádi do sezony mistrovství světa vstupovali jako úřadující mistři Evropy. To je marketingově vždycky dobré. I když: my už nyní víme, že určitě budeme nejlepší evropský tým. Protože body jsme na tom ve světovém žebříčku tak dobře, že Dánové nás nemohou přeskočit, ani kdyby nyní mistrovství Evropy vyhráli. To jsem v klidu. (usmívá se)
A co ten tlak?
Já se snažím, abychom si ho nepřipouštěli. Oni k tomu hráči opravdu přistoupili čelem, i ti starší trénují tak jako nikdy předtím. Chtějí na domácím mistrovství světa uspět. Takže snad to nedopadne tak, že bychom nyní na Evropě prohráli.
Bavíme se o dvou šampionátech: evropském a světovém. Jak moc se tyto dvě akce liší z pohledu organizace. Nebo spíše z pohledu finančních nákladů?
Mistrovství Evropy je akce v rámci milionu, milionu a půl korun. Což tak dramatické není. Když se k tomu nějak postaví kraj a město, tak to společně pokryjeme i ze sponzorských peněz. To zase tak problematické není. Mistrovství světa je horší.
S jakým rozpočtem počítáte pro něj?
Nemám ho v tuto chvíli úplně detailizovaný, ještě se vyvíjí – přemýšlíme, co do něj všechno dáme. Chceme mít propojené oba areály LED obrazovkami, na nichž se diváci dozvědí, co se kde hraje. Plný videostreaming z celého mistrovství světa. Navíc jsou potřeba některé povinné věci, jako třeba televizní přenosy. Už dnes počítáme s rozpočtem vyšším než deset milionů korun, ale nakonec to bude spíš patnáct, sedmnáct milionů.
Kvůli čemu je o tolik vyšší?
Jde o řadu věcí. Jen místní doprava nás bude stát kolem milionu korun. Samozřejmě bylo určitým řešením udělat jednu skupinu tady, druhou v Praze. Ubytovat týmy v jednotlivých městech a nehýbat s nimi. Ale! Jak pak řekneme, kde bude hrát Česká republika? Já jsem chtěl, když už to jednou pořádáme, aby to bylo k oběma místům fér. Tak to vnímám. Pak je zde taky minimální poplatek, světové federaci musíme zaplatit asi 150 tisíc dolarů (zhruba 3,3 milionu korun – pozn. red.) jen za to, že šampionát vůbec můžeme pořádat. To jsou takové drobnosti, které odlišují tento turnaj od všech ostatních. Ale dali jsme se na vojnu, tak musíme bojovat.
Věříte, že se podaří dostatek financí zajistit?
Rozpočet pokrytý zdaleka nemáme. Ale máme přislíbenou pomoc od ministerstva školství, od Českého olympijského výboru, máme uzavřené nějaké partnerské smlouvy. Příští rok bude partnerem mistrovství světa místní pivovar. Takže na tom pracujeme. Věřím tomu, že se to povede. A zároveň i věřím, že naši komunitu to osloví natolik, abychom řadu věcí mohli mít zdarma – dobrovolnicky. Mistrovstvím světa bychom chtěli do naší komunity nalít více sebedůvěry a hrdosti. Aby si každý mohl říct: byl jsem toho součástí a ten projekt dopadl dobře.
Jaká je pozice českého softbalu na mezinárodním poli?
Patříme k nejsilnějším evropským asociacím. Díky tomu jsem se nakonec stal předsedou evropské federace. Česká diplomacie přitom nemá předsedu snad v žádném jiném sportovním svazu v Evropě, natož ve světě. Ale vím, že to není jenom moje zásluha. Je to zásluha celého prostředí, pracovitosti našeho svazu a toho, že jsme jedním z největších organizátorů softbalových akcí na světě. Jsme vnímáni jako seriózní, pracovitý a důvěryhodný partner. A to i pohledem světové federace.
