„Cítil jsem, že je potřeba, aby žezlo převzal někdo jiný, alespoň na nějakou dobu,“ vysvětlil Křivák svoji rezignaci, ke které přispěla také turbulentní koronavirová éra.
Zůstat u extraligového týmu žen jste nechtěl?
Od něho jsem měl odejít už dávno. Neznám moc lidí, kteří trénují jedenáct let jeden tým. Vždycky se ho dařilo občerstvit nějakou změnou v kádru, končily generace, vycházelo to. Ale přesluhoval jsem. Do play off jsme se dostávali každý rok, ale nakonec medailí tolik nemáme. Jednu stříbrnou a tři bronzové.
Odstřihl jste se od klubu úplně?
To ne. Ale v téhle chvíli pro mě není sport prioritou jako posledních jedenáct let. Povedlo se nám dotáhnout druhou fázi rekonstrukce areálu na Mlatevni. Roly hrála i covidová situace. Sport to má těžké. Psychicky to bylo náročné. Nastal čas se věnovat něčemu jinému a softbal mít jako koníčka. Neříkám, že úplně končím. Jsem připravený vypomáhat u nějakého týmu nebo v rámci areálu. Můžu pomoct při organizaci mistrovství Evropy žen do 22 let v roce 2022.
Čeho si za těch jedenáct let práce pro klub nejvíce vážíte?
Určitě všech lidí, kteří to se mnou vydrželi. Za jedenáct let jsme vybudovali sportovní kolos. Ze starého škvárového fotbalového hřiště jsme udělali areál evropského střihu. Když jsem přebíral klub, tak jsme měli pět týmů. Dnes máme kompletní strukturu od přípravky po dospělé, áčka a béčka mužů i žen. Každá kategorie má dva a více trenérů, zajištěné financování. Je za námi kus práce.
Takže nemáte strach, co bude s klubem dál?
Principy jsme nastavili tak, že oddíl může převzít kdokoliv. Lidí, kteří se kolem softbalu v Kunovicích pohybují, je dostatečné množství, což se potvrdilo při výběru předsedy (Milan Zedník) i trenéra extraligových žen (Přemysl Beránek). Jsem rád, že klub nestojí na jednom člověku.
Je pravda, že se vracíte ke slovenské reprezentaci žen?
Situace není jednoduchá, ale věřím, že se dohodneme pro letošní rok, kdy by měl být vrchol na červencovém mistrovství Evropy v Itálii.
