Valaši Dalmacio, Talent a Zarif a ryzák Vandual jsou koňmi, kteří čtyřiatřicetiletému Bartošovi pomohli k hvězdnému představení. Zkrátka dokonalé pardubické odpoledne, i když...
„Úplně tak nezačalo, protože Castellon mě (ve 2. dostihu dne) po druhém skoku odvezl a pak se nedal držet. Dostih se nepovedl a byl jsem trochu naštvaný. Pak už se to rozjelo, moji koně, kteří měli být vpředu, tam byli,“ liboval si jeden z nejznámějších českých překážkových jezdců.
Kdy naposledy se mu něco takového poštěstilo? Docela dávno. „To bylo možná někdy v roce 2003 ještě s panem trenérem Votavou. Koně už si nepamatuju,“ vzpomínal Bartoš. Kvalifikace však tehdy mezi dostihy nebyla. „Byly to poslední Pardubice,“ řekl Bartoš.
V tom se nemýlil, pokud však jde o přesný termín, „sekl“ se dokonce o tři roky. Správné datum zní 4. listopadu 2006, ovšem nedominoval v dostizích charakteru cross country, ale v klasických steeplechase a jednou na „proutěnkách“.
Nejcennějším ze soboty je přirozeně první místo v kvalifikaci na osmiletém Zarifovi, šestém dostihu v pořadí, za nějž vítězná stáj Köi Dent dohromady s majitelskou prémií inkasovala 175 tisíc.
Zarif se, stejně jako nedávno ve Květnové steeplechase cross country Sagara, dlouho držel ve druhém sledu; nejrychleji „vystřelili“ Goscater s Jaroslavem Myškou a pak si měnili pozice s Hipo Japem (Jan Kratochvíl) a Mlýnem (František Kovačík). Následovali Kasim (Marcel Novák), Klaus (Jakub Spáčil) a Trezor (Ondřej Velek)... a někde za nimi cválal Zarif s Bartošem.
„Pole bylo pořád kompaktní, nebylo jednoduché se probojovat na lepší pozici. Šel jsem dost vzadu, volil jsem vnější stopu kolem Hadího příkopu i Velké vody. Zarif šel celou dobu perfektně silou. U Velkého angličáku jsem si mohl ještě počkat a být v klidu, protože jsem cítil, že tam ten finiš ještě bude,“ popisoval žokej. Tím, že držel koně zpátky, předešel zbytečným strkanicím s ostatními účastníky.
„Byl jsem vlastně za nimi. Do motanice jsem se mohl dostat kolem těch vod, ale - i když nerad - volil jsem tu vnější stopu. I proto přišla chyba na Velkém vodním příkopu. Ale hned potom jsem zase zaútočil do koní, vzal jsem Zarifa tam, kde to mám rád, abych zbytečně nenajezdil metry, a už to zase šlo podle plánu,“ líčil Bartoš.
Když se pomalu začínaly usazovat chuchvalce prachu z oranice a koně zamířili na trávu, měl už Zarif před sebou jen Hipo Japea, Kasima a houževnatou klisnu Modenu (Jan Faltejsek). V cílové rovince pak byl bezkonkurenční; druhý skončil Hipo Jape a třetí Kasim.
Bartoš by měl Zarifa letos osedlat v závodě ještě minimálně dvakrát. Trenér Josef Váňa starší hodlá valacha „naladit“ některým ze srpnových či zářijových dostihů druhé kategorie a pak ho vyšle do Velké, do níž se o víkendu nominoval stejně jako patnáct dalších (pouze Mlýn musel být zadržen).
„Měl jsem pro Velkou vybraného Templáře, jenže pak přišla nabídka na Zarifa od pana majitele Köhlera. Pan Váňa s tím souhlasil a půjčil mi ho. Teď se nám dvakrát zadařilo, takže pro mě je první volba Zarif,“ uvedl nadmíru spokojený Bartoš.
