Sobi se vlečou a lyžaři bojují ve Švédsku s nudou

V půl druhé se stmívá. Ve tři odpoledne, za naprosté tmy, nás řidič autobusu zdraví: "Dobrý večer." Na náměstí v Gällivare si pak v obřích číších Švédové rozdělají táborák, opékají buřty, podupávají nebo sedí na sobích kůžích a popíjejí.

Lukáš Bauer | foto: Profimedia.cz

"Ale alkohol nevedeme. Chcete nealkoholický likér?" nabízí mladá dívka. I tady platí prohibice.

Na sněhu jsou rozmístěné svíčky, na pódiu vystupuje zpěvačka v bílém kožichu. Parta kluků přijíždí na horských kolech, mráz nemráz. Tak vypadá sedmdesát kilometrů za polárním kruhem lidový happening na počest Světového poháru.

Přes den chumelí, padá mlha. "V Muoniu aspoň na půl hodiny denně vylezlo slunce," vzpomíná Martin Jakš na předchozí měsíční soustředění ve Finsku. Tam chodili pozorovat polární záři. A při tréninku si museli přisvítit jen občas.

Muonio a Gällivare, to jsou pro české běžce na lyžích destinace tradiční – a nezbytné. "Jedete sem na pět týdnů a netěšíte se. Ale víte, že nikde jinde toho před sezonou tolik nenatrénujete," říká Martin Koukal, polární veterán. V arktických krajích je letos pojedenácté.

Minus 30? To je tu běžné

Charlotte Kallaová, švédská vítězka, tu vyrůstala, v Gällivare chodila čtyři roky do gymnázia. "Vyhrát tady je nejkrásnější," ujišťuje. Tmavovlasé krásce nepřipadají exotická ani laponská týpí u trati, ani sobí hamburgery, které dostanete za 120 korun.

"Vítejte v hlavním hornickém městě Evropy," hlásá transparent na místním skromném letišti. Když jsme přistáli, byli jsme jediné letadlo v areálu. Místní se však pochlubí rádi. Nejstarším národním parkem, vítězstvím v soutěži o nejhezčí švédské nádraží nebo tím, že zdejší obyvatelé mají celosvětově jeden z nejvyšších indexů "necitlivosti na bolest".

Teploty pod minus třicet jsou v zimě běžné. Před čtyřmi lety tu při Světovém poháru klesla na minus 26, proto organizátoři "dýchali" na teploměr, aby ji vytáhli na minus 19.

Důvod? Je prostý. Při mrazech pod minus 20 se nesmí závodit. "Tehdy pod námi chroupal sníh. A už na startu jsem byl úplně tuhej," vzpomíná Koukal.

Bauerův počítač vyřadil syn

Nekonečné bývají pro Čechy týdny za polárním kruhem. Čím se zabaví? "Nudou," tvrdí Koukal.

"Jakmile nemáš svůj kompík, tak se toho tady moc dělat nedá," dodává Lukáš Bauer. Jeho počítač však vyřadil před odletem syn Mates.

"Nalil mi do něj pití. Když jsem ho zkusil vysušit fénem, roztekla se mi klávesnice. Musel do servisu.

Takže jsem se na severu nudil. Reflex i Týden, co jsem si vzal s sebou, jsem přelouskal snad i pozpátku." Odložit musel i plány na sepsání bakalářské práce. "Všechny zdroje jsem měl v počítači."

Naopak Dušan Kožíšek do sebe bifloval skripta z policejní akademie.

Koukal, Magál nebo kouč Petrásek mastili mariáš, jenže ten Bauer odmítá: "Nejsem na jeho záludnosti dostatečně chytrej. Obrali by mě." S Jakšem se tedy usadili u seriálu Útěk z vězení, po večerech pouštěli díl za dílem. Pravda, viděli ho už loni... "Ale musíme si oživit děj, než pustíme nové díly."

Koukal se do kroužku přátel "Útěku z vězení" zapsal až letos. "Byl pro mě východiskem z nouze," vysvětluje. "Dostal jsem se totiž do ještě horšího stadia nudy než ostatní, protože jsem kvůli zranění týden nemohl trénovat. To se ta nuda zvětšuje každou hodinou."

Pozor, proti vám jsou sobi

Možností na vyčištění hlavy mají mimo pokoj pramálo. "Jedině hospodu," povídá Koukal. V Gällivare, kde žije 8 500 obyvatel, ale mají na výběr jen jednu restauraci a tři fast foody.

Zato tu mohou potkat soby.

Když poprvé přijížděli do městečka, štrádovali si to přes silnici hned dva. Trenér Petrásek musel dobržďovat.
"Ale jim to bylo úplně jedno a pokračovali jakoby nic," líčí Koukal.

Loni potkal na tréninku dokonce stádo čítající třicet hlav. "Jakmile si to z kopce nachrastíte na lyžích přímo mezi ně, hned je po romantice. To hned přemýšlím, jestli nějakej pitomej rohatej nedostane nápad, že vyrazí proti mně. Ale oni se naštěstí vždycky odkymácejí někam pryč. Ještě jsem tohle zvíře neviděl, že by kvaltovalo."

V Laponsku prostě i sobům plyne čas pomaleji. A běžcům se občas až prapodivně vleče.

Připadám si upjatej, říkal Bauer po pohárové premiéře

Dva dny, dva různé obrazy Lukáše Bauera při Světovém poháru v Gällivare. "První desítka je pro mě pořád super umístěním.
Jasně, čekám, kdy začnou otázky typu: Proč jsi až devátej? Ale vzhledem k tomu, s jak mizernými pocity jsem bojoval před startem, je to dobré," usmíval se lyžař po sobotním běhu na 15 kilometrů volně.

Zato včera, po klasickém úseku ve štafetě, nejistě přiznával: "Myslel jsem si, že se s tím srovnám líp."

Jak tedy nazvete vaši formu?
Průměrná. Nezklamal jsem tu, ale k výkonům z loňska mi něco chybí. Nejsem v pohodě, hlavně technicky. Strašně moc chci a připadám si pak upjatej. Rychlostně jim docela stačím, jenže kdybych jim chtěl odjet, vezme mi to spoustu sil.

Jak si to vysvětlujete?
Němec Angerer tvrdil, že v sezoně, kdy obhajoval Světový pohár, byl přemotivovaný.

Nemůže to být i váš případ?
Jenže svěťák není letos mým hlavním cílem, i když se nebráním tomu vyhrát ho znovu. Uznávám, větší tlak tu je. Ale není to tak, že by nade mnou někdo stál a říkal: Musíš. Je to problém mého vlastního srovnávání se s loňskými výsledky. Nechci však hned tvrdit, že je něco vyloženě špatně. Plán na sezonu byl nastavený jinak než loni, mám jiné vrcholy. Teď jde o to srovnat se s tou technikou.

Co momentálně nejvíc potřebujete?
Vyčistit si hlavu. A najít za týden v Kuusamu dobrý pocit z klasiky.

Jak toho dosáhnete?
Stačí, aby se mi tam povedl jeden rychlý trénink na závodní trati. Člověk má pak hned lepší náladu, než když ví, že se v tom plácá.

V Gällivare jste večer před startem nedodržel loňský rituál, nedal jste si váš oblíbený grog. Proč?
Nějak to nevyšlo. Ale tím líp, aspoň víme, co ještě můžeme vylepšit. Já tomu grogu věřím, sednu si u něj a v pohodě pokecám, odbourává nervozitu. A navíc mi chutná.

Poměr sil se proti loňsku změnil, mnozí favorité selhali. A vyhrál Hellner. To jste určitě nečekal, že?
No, před závodem bych si na něj nevsadil. Ale neměl jsem informace, jak na tom Švédové jsou. On dokáže být rychlý. Ten výsledek jen ukazuje, jak rozsáhlá špička je.

Naopak švédští organizátoři propadli. Podpořil byste vašeho servismana Fouska, který by jim nejraději odebral Světový pohár?
Nevím. Taky jsem nechápal, co tu předváděli. Nejdřív šutry na trati, pak jen jediná stopa na štafetu, nebylo kudy  předjíždět. Měl by být stejný metr na všechny. Loni si Švédi i další výpravy stěžovaly na šutry v Liberci – a přitom tam byly tratě skoro líp připravené než v Gällivare. A to Švédům na rozdíl od Liberce mrzlo.