Na „prkno“ se postavila poprvé před osmi lety. Lyžování už ji moc nebavilo, chtěla zkusit něco jiného.
A snowboard brzy předčil lyže. Jezdívala hlavně pro zábavu, teď už je pro ni snowboarding spíš prací. „Snažím se být profesionálkou, ale je to tak půl na půl. Tu druhou půlku zabere škola,“ vysvětluje studentka ekonomie.
Poprvé zazářila v roce 1997 na juniorském světovém šampionátu. Ve Finsku tehdy vybojovala stříbro a bronz. Jenže teď má k úspěchům těžší cestu. Zatímco v Česku není velká konkurence, ve světě září hvězdy. „Ale těch, které můžu porazit, je dost,“ tvrdí Vojtěchová.
Sportem si na sebe nevydělá. I když získává odměny za umístění na závodech, peníze vrací zase do snowboardingu. Na podzim jezdí trénovat na ledovce, připravuje se i v létě. Loni třeba odjela na Nový Zéland. „Trénovala jsem tam a zároveň pracovala v lyžařském středisku,“ pochvaluje si.
Na přípravu si vydělávala také prodejem borůvek, za letním zaměstnáním vyrazila i do Portugalska. V sezoně závodí skoro každý víkend, mezitím trénuje. Kromě slalomu se věnuje i snowboardcrossu, kdy v jedné trati s různými skoky, boulemi a jinými překážkami soupeří čtyři závodníci.
Souboje často vyžadují i tvrdý fyzický kontakt. Drobná dívka si v nich vede dobře. „Několikrát už mě někdo srazil, ale obešlo se to bez zranění,“ vypráví Vojtěchová.
Doma má sedm různých „prken“, včetně freestylových, ale skákat v U-rampě ji jen tak neuvidíte. Občas si jen tak „zařádí“ na překážkách na sjezdovce. „Není těžké být u nás freestylová hvězda,“ říká.
Že by se pro ni snowboarding stal zase jen zábavou, to nehrozí. Vojtěchová se touží dostat na olympiádu 2006. Na posledních hrách v Salt Lake City nebyl z českých jezdců nikdo. Ale ještě předtím chce domácí titul a body z Evropského i Světového poháru. „Potvrdit na závodě Světového poháru jedenácté místo z mistrovství, to by byla paráda,“ přeje si.
