Za týden bude Ledecké dvacet let - a důvodů k oslavám má dost. V lednu vlétla do sezony Světového poháru po dlouhém zranění rovnou vítězstvím. A formu dokázala ukázat i v nejdůležitějším závodě sezony: na mistrovství světa vyhrála paralelní slalom.
„Hrozně jsem si celou sezonu užila. Byla zábavná, úspěchů bylo dost. A už se těším na další rok,“ vyhlásila sportovkyně, která nyní hledí na Pražany z reklamních plakátů jedné ze soukromých škol.
Letní plány? Windsurfing a plážový volejbalSice ještě neskončila zimní sezonu, přesto už má Ledecká dobrou představu o tom, jaký bude její letní program. Ani letos totiž nechystá změnu od tradiční dvojice sportů, jimiž si krátí teplé měsíce: windsurfingu a plážového volejbalu. „Pomáhá mi to i do zimy, posiluje to vršek těla,“ pochvaluje si. |
Sezonu však ještě nekončí. V následujících týdnech plánuje odjet ještě několik lyžařských závodů, jelikož během sezony se nestíhala své druhé zimní disciplíně z různých důvodů tolik věnovat.
„Před sezonou jsme plánovali, že odjedeme jak lyžařské mistrovství světa dospělých, tak i juniorů. Bohužel se nám ale nepovedlo uskutečnit přípravné akce,“ popisovala. „V Norsku všechny závody zrušili a pak jsem spadla na hlavu,“ připomněla otřes mozku, který ji zbrzdil v polovině prosince.
Pak už se zase věnovala přípravě na snowboardový vrchol sezony, tudíž lyže musely jít opět stranou. Navzdory tomu i navzdory výrazným snowboardovým úspěchům se ani v budoucnu nechce vyhranit směrem k jedné ze zimních disciplín.
„Vždycky je pro mě těžká volba, když musím vybírat mezi závody na prkně, či na lyžích. Ale určitě nechci ani jeden sport upřednostnit,“ vyhlásila.
Závěr sezony Ledecké zcela nevyšel. Při finále Světového poháru ve Winterbergu poprvé v sezoně neprošla v paralelním slalomu z kvalifikace. Těžko ji to však pokazí vzpomínky na rok, v němž získala titul mistryně světa.
„Byl to pro mě jeden z největších snů. Odmalička pracuju s dědou, který je mistr světa,“ připomněla Jana Klapáče, hokejového šampiona z roku 1972. „A když byl mistrem on, tak já musela být taky. Pro mě to bylo možná víc než olympiáda.“
Motivace do dalších let jí však nechybí. Přestože sahala po vítězství ve Světovém poháru, nakonec skončila třetí. A loni na olympiádě v Soči místo radosti musela snášet bolest, kvůli zranění na medaile zaútočit nemohla. „Snů mám ještě spoustu,“ řekla.
Třeba právě ideální narozeninovou oslavu. „Od patnácti let si přeju, aby mi vyšel závod v den, kdy mám narozeniny. Snad se mi to povede.“
