V sobotu vyhrála, v neděli ulehla. I tak Ester Ledecká vše ladí na olympijské hry v Koreji.
V jedné ruce měla prkno, na které nedá dopustit, v té druhé plyšového čertíka - dárek od organizátorů. Zrovna v tu chvíli tradiční idylku narušila sněhová koule, která kolem české snowboardistky proletěla. A za ní hned několik dalších.
Házela je maminka Zuzana s tátou Jankem, jejichž cíl byl jasný - dcera Ester. Většina koulí ale dopadla na vedle stojící Claudii Rieglerovou, toho dne druhou ženu závodu.
„Něco ji trefilo i do obličeje a za krk, ale brala to v pohodě, smála se. Kdyby měla kouli, vrátí ji mamince taky do obličeje a všichni se zasmějeme,“ vyprávěla pak v dobré náladě Ledecká.
Bylo to pro ni v sobotu symbolické setkání na stupních vítězů.
S Rieglerovou jela kvalifikaci a následně i finále, vždycky se stejným výsledkem. Rakušanka snad promine, ale tady je nutné dodat, že je dvakrát starší než dvaadvacetiletá Češka. Byla dokonce u toho, když se v roce 1994 v Kaprunu konal vůbec první závod Světového poháru v obřím slalomu, to Ledecká ještě nebyla na světě.
„V tomhle je obdivuhodná, má spoustu zkušeností. Ale já budu jezdit tak do sedmdesáti. I když jezdit... Nemohla bych jenom jezdit, to by mě nebavilo. Budu závodit do smrti,“ rozesmála se česká šampionka.
Nadsázka? Nejspíš ano, i když u téhle potrhlé dívky nikdy nevíte. Sama tolikrát říká, že nesnáší volno, a jediný způsob, jak ji trenéři přinutí, aby odpočívala, je, že ji přivážou k posteli.
V neděli ji k posteli nikdo přivazovat nemusel, nemocná ulehla sama. Ale o tom až později.
Den plný déja vu
Jak vlastně vypadá závodní den Ester Ledecké?
V malinké vesničce Rogla, která je jednou ze sedmadvaceti v občině Zreče v Savinjském regionu, se u Ledeckých vstává přibližně o půl sedmé. Po lehké snídani a rozcvičce v hotelu, který leží nad závodní sjezdovkou, se už na snowboardu přesune o pár metrů níž, kde si nejprve dá pár volných jízd, prohlédne si trať, než přijde na řadu kvalifikace, kterou vyhraje.
Díky tomu si pak ve vyřazovacích jízdách může vybírat dráhu. Následuje hned několik déja vu. Ledecká prosviští mezi červenými brankami, v cíli se podívá na náskok před soupeřkou, než se v oranžovém dresu lídryně Světového poháru schová před kamerou za snowboard.
Na žádné oslavy z postupu do čtvrtfinále, semifinále nebo finále není prostor. Ledecká je dravec, kterého zajímá pouze triumf.
Proto pak rychle pádí za rodiči, kde se obejme s maminkou Zuzanou, nasadí černé kraťasy a žlutou bundu s nápisem „All STR Team“ evokující Tým hvězd, ještě jedno objetí s maminkou a kotvou zpátky nahoru na start.
Když i finále s přehledem vyhraje, konečně se usměje a rozdá desítky rozhovorů.
„A pak co nejdřív na pokoj, kde mě čeká nějaké fyzio, občas se projedu na kole nebo dáme lehký trénink. Rozebereme a zanalyzujeme jízdy ze závodů a připravíme se na příště. Řekneme si, co bylo špatně, a poučíme se z chyb,“ vysvětluje.
Jakmile je hotovo, uléhá v devět, maximálně v deset hodin večer do postele. Stejný program měl následovat i v neděli, kdyby Ledeckou neskolila viróza...
Kde je Ester?
Chtěla ve Slovinsku zaútočit na druhý triumf ve dvou dnech, což v jejím podání není nic výjimečného. Tenhle dvojboj zvládla už v prosinci v italských střediscích Carezza a Cortina.
Při šesté kvalifikační jízdě, ve které má Češka nastoupit, však zůstává prázdno.
„Ester měla v noci silný kašel a ráno se probrala s lehkou chřipkou. Vzhledem k dalšímu programu se rozhodla nestartovat,“ zjišťuje manažer Viktor Valta.
Nejspíš by kvalifikaci i závod zvládla, ale proč necelé tři týdny před čtyřletým vrcholem riskovat, že se jí zdraví ještě víc zhorší?
„Pro Ester bylo lepší tenhle závod vynechat, dobít baterky a soustředit se na další starty. I ona občas potřebuje odpočívat,“ vysvětluje snowboardový trenér Češky Justin Reiter.
Místo nedělního startu se tak přesunula do Banska v Bulharsku, kde se příští víkend jedou další dva obří slalomy Světového poháru.
I sobotní závod ukázal, že když je zdravá, na jednom prkně nemá konkurenci, dál si jezdí svou vlastní soutěž. „A přesto mám pořád spoustu rezerv, které je třeba zlepšit,“ říká. Otázkou je, kde vlastně ty rezervy jsou.
Ledecká zatím v sezoně nezažila žádný kritický moment. Ze čtyř obřích slalomů, do kterých nastoupila, čtyřikrát suverénně vyhrála kvalifikaci a následně i závod.
Medailový výhled Ledecké před ZOHPro a proti + V paralelním obřím slalomu prohrála naposledy v prosinci 2016, kdy v Carezze byla druhá. Bilance této zimy? Čtyři starty, čtyři výhry. + V Koreji se bude moci spolehnout na stejný tým, na který je zvyklá ze Světových pohárů, a to včetně rodičů. + Prohrávat jí není vlastní. Pokaždé dá do závodu všechno. Zajímá ji pouze triumf a zlatá medaile. - Už jednou ji před olympijskými hrami zradilo zdraví, při jejím nabitém programu se to může stát znovu. - V týmu se o olympijském závodu nemluví, aby si Ledecká nepřipouštěla tlak. Ale zvládne se s ním popasovat přímo na místě v Koreji? - Před hlavním startem na snowboardu ji ještě čekají dva závody na lyžích. Nebude to přítěž? |
I proto většina snowboardistek říká, že se nyní v obřím slalomu jezdí až o druhé místo. A také proto bude na olympiádě v Koreji jedničkou celé výpravy.
V jejím okolí se sice o hrách pod pěti kruhy mluví stále za příplatek 10 eur, ale upřímně: kdo jiný by v Pchjongčchangu měl získat nejcennější medaili než právě ona, když sama říká: „Lepší formu jsem ještě asi neměla.“
Jen nesmí přijít podobný zdravotní problém jako před čtyřmi lety, kdy tehdy osmnáctileté dívce jakékoliv šance na medaili zhatila vyhřezlá ploténka.
V jejím týmu dělají všechno pro to, aby se podobná situace jako v roce 2014 neopakovala. Do toho zapadá i včerejší zprvu neplánované volno.
Ten „přáteláček“ v Koreji, jak je občas olympijský závod v jejím okolí nazýván, je totiž přece jen nejdůležitějším startem ve čtyřletém období.