Ani se v pátek po druhém triumfu nevyspal a ještě v noci vyrazil domů, kde členové jeho fanklubu ani nešli spát, jak bouřlivě v hospůdce U Bociana slavili.
Během cesty mu pogratuloval nejen prezident Aleksander Kwasniewski: „Díky za nezapomenutelné zážitky.“ Na hubeného muže s přezdívkou Batman čekala v sobotu dopoledne na rynku ve Wisle spousta lidí. Květiny, muzika, oslavná slova, teprve potom si dal Malysz snídani.
„Řekl jsem si, že musím skočit 105 metrů. Prostě musím,“ vyprávěl Malysz v pátek pozdě večer. Ve druhém kole na malém můstku skočil ještě o dva a půl metru víc. Desítky fanoušků přelezly bariéry a vtrhly za svým miláčkem.
„Adam, to je opravdový závoďák. A opravdový člověk,“ rozplýval se reprezentační trenér Apoloniusz Tajner.
Na šampionát přijel s medailovým snem, ale hlavními favority byli přece Hannawald, Widhölzl nebo Ahonen. Jenže pouze Malysz se stal megastar. Po 29 letech, kdy triumfoval Němec Hans-Georg Aschenbach, zase dva závody na šampionátu vyhrál jediný muž.
Ačkoli v sezoně Malysz marně dobýval aspoň jedno vítězství ve Světovém poháru, v Predazzu neměl konkurenci.
Když Malysz mluví, těžko byste v něm hledali šampiona. Baseballovou čepičku na hlavě, pod ní sice pěstěný knírek, ale jinak výraz klučiny.
Jenže na můstku je to bojovník. Když slyšel, jak v pátek publikum řvalo při skvělých skocích Japonce Kasaie a Nora Ingebrigtsena, usmyslel si: Musím ještě dál! „Na ten skok jsem zkoncentroval všechno.“
Pětadvacetiletý bývalý pokrývač, který sbírá telefonní karty se sportovními náměty, začínal jako sdruženář. Jako skokan specialista ovšem už dvakrát vyhrál celkové hodnocení Světového poháru, na olympiádě 2002 byl druhý a třetí. Je ženatý, s manželkou Isabelou má dcerku Karolinu.
Už před dvěma lety na šampionátu v Lahti získal dvě medaile: zlato a stříbro. Teď mají obě medaile stejnou barvu. „Jakou dávám výš? Ale to přece nejde, abych vybral jednu,“ říkal s pousmáním a druhé zlato se mu pohupovalo na hrudi.
Už v roce 1996 o něm český trenér Mikeska prohlásil: „Adam se narodil, aby skákal.“ Ale až o čtyři roky později tu zvěst Malysz vyplnil. Od té doby vyhrál už osmnáct závodů Světového poháru a vydělal miliony.
„Často jsem si myslel, že jsem sportu zbytečně obětoval celé dětství. Mrzelo mě to. Ale teď už ne. Co cítím, to se ani nedá popsat,“ vyprávěl.
