"Jestli sportuju? Tomu, že se člověk jde párkrát proběhnout nebo si zahraje tenis, přece tak nejde říkat," tvrdí jakoby nic. "A já se stejně nasportoval dost."
Má pravdu: s jeho jménem jsou spojeny téměř všechny úspěchy československé házené. Jako brankář vybojoval světové stříbro i bronz, byl dvakrát mistrem Evropy. Chyběl jen při historickém titulu mistrů světa z roku 1967.
Ve skvělé kariéře pak pokračoval i jako trenér. V olympijské premiéře československé házené v Mnichově 1972 vybojoval tým pod jeho vedením stříbro. "Skvělý úspěch," říká.
Další mohl přijít o osm let později. Vícha dovedl jako trenér Duklu Praha k vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. Dukla, v podstatě československá reprezentace, zdolala ve finále srbský Šabac. Tedy tým, který zase tvořil základ národního týmu Jugoslávie a jehož hráči se na olympiádě v Los Angeles radovali z medaile.
Jenže Československo se her kvůli bojkotu socialistických zemí nemohlo zúčastnit. "Tím jsem tady skončil," připomíná Vícha, že poté zamířil trénovat do Německa. Domů se vrátil až v roce 1990.
Kromě sportovní kariéry je Vícha dlouhodobě známý i jako neúnavný bojovník za myšlenku fair play, za svou činnost dostal i Olympijský řád za mimořádné zásluhy o rozvoj olympismu.
Jiří VíchaÚspěchy legendy házené: Jako hráč: Na mistrovství světa vybojoval dvakrát stříbro a dvakrát bronz. Dvakrát vyhrál mistrovství Evropy. S Duklou Praha získal dvakrát Pohár mistrů evropských zemí, patnáctkrát slavil domácí titul. Jako trenér: Na olympiádě v Mnichově 1972 dovedl Československo ke stříbru. S Duklou sedmkrát vyhrál domácí titul, s německým Grosswallstadtem se dvakrát dostal do finále Poháru vítězů pohárů. |
"Mnohem větším oceněním však je, když vidím, že mě lidi z olympijského hnutí, třeba Honza Železný nebo Jirka Raška, berou jako sobě rovného," srovnává.
Víchu tak v předvečer jeho 75. narozenin mrzela jediná věc. Před pěti lety se konala na jeho počest házenkářská exhibice, letos prý nic nebude. "Svaz není schopný něco zorganizovat. A já už to nemůžu zaplatit jako tehdy," připomíná, že exhibici hradil z vlastních peněz.
Právě před pěti lety si tak naposledy stoupl do branky: a v duelu se blýskl několika zákroky. "Rád bych si ještě někdy zachytal," říká Vícha. A v očích se mu zalesknou slzy.
