Jeho zranění jsou dávno zapomenutá. Nejdřív si v závodě SP v Kitzbühelu přetrhl kolenní vazy a nuceně stál několik měsíců. Celou minulou sezonu se zase soužil bolestmi zad.
"Nebyly to radostné roky," krčil rameny rodák ze Vsetína. "Teď ale můžu konstatovat: Všechno už je za mnou. Celou přípravu jsem absolvoval bez zásahu lékařů."
A před víkendovým výkopem nového ročníku Světového poháru na ledovci v rakouském Söldenu ťuká 28letý sjezdař na dřevo. "Pokud zdraví zůstane takové, jako je teď, výsledky přijdou." V neděli v obřím slalomu může svá slova dokázat.
Od května maká na fyzičce s novým kondičním trenérem, absolvoval šest soustředění na ledovcích, na sněhu lyžoval 35 dnů. "Cítím se líp než loni," srovnával.
Sebevědomí do další sezony čerpá i ze spolupráce se slovenskými kolegy pod vedením kouče Vladimíra Dzugase. "Trhl jsme se od Čechů, protože jsem měl pocit, že potřebuju něco jiného," vzpomínal Vráblík. "Potřeboval jsem někoho, kdo mi předá další zkušenosti, než které jsme byli schopni si vyměnit mezi kluky."
Volba nepadla na nikoho z alpských zemí, žádného experta sjezdařské velmoci. Ale na kouče od východních sousedů.
"Ale pozor, on trénoval s Tedem Ligetym, dělal Bodeho Millera, asi osm let pracoval u amerického sjezdového týmu, potom byl u Japonců," sumíroval český slalomář. "Má bohatou kariéru a jeho zkušenosti mě oslovily."
Že by se o ně podělil, nabízel i reprezentačním kolegům. Jenže nikdo z nich se na zahraničním kouči nechtěl finančně podílet.
"I Ondrovi (Bankovi) by toho mohl spoustu předat, ale finančně jsem ho měl zajistit já sám," líčil Vráblík. "A to v tu chvíli pro mě bylo neúnosné. Kouč chce peníze adekvátní ke zkušenostem." Tak český lyžař musel hledat variantu, aby angažování kouče utáhl. A dal se do kupy se Slováky.
"Mám privátní tým čtyř lidí, trénujeme spolu a spolupráce funguje dobře," pochvaluje si student brněnské Masarykovy univerzity.
Po dvou sezonách se zdravotními handicapy má ta nastávající přinést obrat. "Snad konečně dostanu možnost se na sněhu vyjádřit," doufal.
