Šmídová: Američané mě dali mezi bezdomovce

Osm medailí dobyli čeští sportovci na olympiádě v Aténách. Jak žijí po roce od životního úspěchu? Čtěte seriál MF DNES. Třetí díl je věnován stříbrné jachtařce Lence Šmídové. "Větší důraz dávám na to, jak být šťastná a lidi okolo mě taky," říká.

Lenka Šmídová | foto: MF DNES

Váš úsměv je stále okouzlující jako dřív. Nezměnil vás stříbrný rok?
To už je rok? Snad ani ne. Dvakrát jsem se dala ostříhat... (úsměv) A přeskupila jsem si žebříček hodnot. Sport už pro mě není nejdůležitější věcí. Větší důraz dávám na to, jak být šťastná a lidi okolo mě taky.

Opustily vás ambice?
Ale to ne. Po deseti letech jsem se odhodlala ke změně. Vyměnila jsem loď Evropu, kde jsem jezdila sama, za dvouposádkovou 470. Před olympiádou jsem o tom přemýšlela tak napůl, pořád si nechávala možnost vrátit se tam, kde to znám, kde mám jistotu. Teď ne.

Přesto berete tuhle sezonu jako odpočinkovou, že?
Jako skoro každý sportovec. Zkouším, hledám. Není to tak nabitý.

Variantu jezdit se starší sestrou Pavlou jste nakonec zavrhla. Proč?
Zkoušely jsme trénovat měsíc v Miami. Ale Pavla měla přece jen dlouhou pauzu a má syna. Dohnala by dost, ale nevím, jestli všechno.

Pak jste se dala dohromady s Američankou Kratzigovou a skončily jste páté na Světovém poháru.
Zkusily jsme, jak si budeme vyhovovat. Na lodi, při tréninku i při závodě, na cestách. A docela nám to šlo.

Jenže má americký pas a vy český. Tak vás spolu na olympiádu nepustí.
Na mistrovství světa to podle řádů jde, nebudeme samy. Pojedeme za Česko, i když ona je zatím Američanka.

Zatím? Možná spíš vy jste zatím Češka, když máte amerického přítele?
Je to komplikovanější. Ale plánujeme, že spolu budeme jezdit za Česko. I na olympiádě. Já za USA určitě nepojedu.

Desatero, co jí úspěch dal i vzal

Peníze
Jsem na tom líp. Ale tahle moje nová lodní třída stojí třikrát tolik. Takže jsem na tom v podstatě stejně. Investici do nemovitosti jsem zamítla.

Setkání
Potkala jsem spoustu lidí a potvrdilo se mi: čím slavnější, tím normálnější. Až mě to překvapilo. Nejvíc ze všeho mě potěšilo setkání s mořeplavcem a dobrodruhem Richardem Konkolským, to byl idol celé naší rodiny.

Zážitky
Po dlouhé době jsem si užila zimní radovánky bez strachu ze zranění. Koupila jsem si nové lyže, byla ve Špindlu, Val Thorens i Sun Valley.

Partner
Pořád stejný, pořád spokojení. Plánujeme zásnuby.

Přátelé
Nic se nemění. Pár jich přibylo. Ti od vody a ze školy zůstali.

Čas
Jsem na tom stejně. Mám víc akcí, ale zase si líp plánuju program a využívám čas.

Soukromí
Lidi mě občas poznají, ale nijak mě to neotravuje. Češi se víc stydí. Když někde dlouho sedím, poprosí nejvýš o podpis.

Závist
Nepotkala jsem se s ní.

Popularita
Pootvírá mi dveře. A taky už mi policajti odpustili pár pokut. Na ně popularita platí. Jednou jsem dostala v restauraci rundu drinků zadarmo. To jsem si taky zasloužila, ne? (úsměv)

Sebevědomí
Roste ze sportovního výsledku, pomáhá i v soukromí. Ale ve společnosti tréma odchází s cvikem. Naučíš se to přirozeně.

Jak se od Atén změnila

Očima přítele Marka Mendelblatta:
Lenka víc odpočívá, užívá si života, je uvolněnější. Nemyslí už jen na trénink a na loď. Tím, že mění lodní třídu, pobaví se víc i při závodech, dvouposádkové jachty jsou zábavnější. A že je slavnější? Jen kamarádi od vody říkají: Hele, ona má medaili, a ty ne. Mám to s ní těžký (smích).

Co chce ještě dokázat

I ve dvouposádkové lodi něco podobného jako loni, medaili.

A co když to nevyjde? Vrátíte se na starou dobrou Evropu, byť pro pekingskou olympiádu posunutou do verze Radial?
To je skoro tabu. Navíc se tu začalo dařit Veronice Fenclové. Původně jsem ji chtěla zlákat k sobě do posádky. Jenže jí to začalo jít, já jí fandím a nechci lézt do zelí.

Řízení větší dvoučlenné lodě 470 vyžaduje víc techniky než síly. Změnila jste trénink?
Konečně nemusím přibírat. Nechodím tolik do posilovny, necpu se proteinovými drinky. Běhám, jezdím na kole, to mi je bližší. Při jízdě víc hopsám po lodi, trimuju. Ona je svalnatější, visí na trapézu, vyvažuje. Mě to aspoň tolik nebolí.

Máte naději na medaili už na letošním světovém šampionátu v San Francisku?
Je to vrchol, pojedeme na plný pecky. Žádný testování. Ale loď a materiál dostaneme nový, na poslední chvíli. Bude to dřina, vytrimovat ji (vyladit - pozn. red.), aby jela rychle. Máme šanci. Ale do desítky budeme pro začátek spokojeny.

Takže se znovu noříte do závodních vln. Proplula jste rokem slávy se ctí?
Ani jsem nečekala, kolik těch akcí bude, když jste se mě na to loni v Aténách ptal. Vybírala jsem si, něco jsem odmítla.

Podle čeho?
Abych se bavila, aby mi to bylo příjemné, abych splnila závazky pro sponzory. Nejsem exhibicionistka.

Kde se vám líbilo nejvíc? Při natáčení reklamy v Dominikánské republice, nebo v televizních studiích?
Asi u pana Krause v Uvolněte se, prosím. Nebylo to připravený, hezky jsme do sebe šli. Jen mě mrzí, že se tam nevešlo, jak jsem ho setřela taky já. Většina dalších pořadů se točila předem. A já nejsem herec.

Polovinu času trávíte v Americe. I to vám pomáhá, abyste se neutopila v moři večírků?
Asi jo. Když trénuju měsíc na Floridě, vypnu telefon a jen večer odpovídám na maily. Sedm hodin strávím tréninkem, potřebuju taky klid.

V Americe vás nikdo nepozná?
Nikdo nikde. Spíš mi ani nevěří, že mám olympijskou medaili. Už dvakrát mě proklepávali imigrační úředníci na letišti. Sportovkyně? Jachtařka? Profesionálka? To je práce? Už mě poslali na vnitřní přezkum mezi bezdomovce z Rumunska. Pak vypukla hádka. Doporučili mi, abych si udělala vizitky nebo nějaký průkaz s potvrzením o olympijské medaili...

Nebojí se přítel Mark? Co takhle svatba z bezpečnostních důvodů?
Začali jsme plánovat zasnoubení, to je všechno. Oba hodně cestujeme, máme spoustu závodů. Oba chceme na olympiádu do Pekingu.

A pak?
Pak dost. Aspoň pro mě. Bude mi čtyřiatřicet. Nevím ještě přesně, ale u těch lodí nějak zůstanu i potom.