Moc dobře ví, že navázat na loňskou sezonu bude těžké. Házenkářský trenér Petr Hrachovec v ní se švýcarským Schaffhausenem vyhrál domácí ligu, pohár i superpohár a k tomu postoupil do osmifinále Ligy mistrů. Do nového ročníku ke všemu vstupuje s obměněným kádrem.
Ale to neznamená, že se bojí. Naopak věří, že potřetí v řadě vyhraje švýcarský titul. "Chci zase vytvořit dobrý mančaft a uspět," plánuje Hrachovec, který pochází ze Zubří. Vykročil dobře. Schaffhausen ve švýcarském superpoháru smetl Bern Muri 37:25.
Máte ještě kam dávat poháry?
Jasně. Z každého vítězství máte radost, protože každý sportovec ví, že dosáhnout na nějaký titul není jednoduché. Mně se to podařilo před iks lety se Zubřím, pak dlouho nic. Takové pocity se vám nikdy neomrzí.
Takže motivace vám nechybí ani přesto, že loni jste vyhráli, co se dalo?
Rozhodně ne, protože vím, že bude těžké na minulou sezonu navázat. Kádr jsme omladili a máme šest nových hráčů, takže mě čeká trošičku jiná práce než dosud. Ze začátku to bude náročnější, protože předchozí mančaft jsem dával dohromady dva roky a už byl sehraný. Teď přišel zlom a začínáme od nuly. Bude chvilku trvat, než si mančaft zvykne a všechno si sedne. Ale to mě motivuje, abychom zase vytvořili dobrý tým.
Nebude vám chybět skvělý islandský brankář Gustavsson, který byl velkou oporu týmu a odešel do Magdeburku hrát německou bundesligu?
Ani ne, i když má velkou kvalitu. Z Curychu jsme sehnali Litevce Vaskevičiuse, kterého jsem chtěl přivést do Schaffhausenu ještě před Gustavssonem. Hodně mu věřím. Největším problémem bude nahradit levou spojku Patraila, který odešel do Lemga.
V týmu už není ani český reprezentant Jan Filip, z něhož se stal hrající trenér St. Otmaru. Bude vám hodně chybět?
Pro mě to bylo bolestné loučení, chtěl jsem s ním spolupracovat ještě minimálně jeden rok. Mám s ním jenom ty nejlepší zkušenosti, nemůžu proti němu říct ani půl křivého slova. Vždycky předváděl stoprocentní nasazení a profesionalismus. Je mi líto, že nepokračuje, ale ve finále se nedohodl s prezidentem klubu.
A co další Češi, kteří v Schaffhausenu působili?
Venca Vraný zůstává, po zranění už je v pořádku. Miloš Slabý, který trénoval brankáře, u nás už pokračovat nebude. Jde do čtvrté německé ligy.
O dalších krajanech jste neuvažoval?
Máme šest nových hráčů, to stačí. Sháněli jsme levou spojku, ale v Česku takový hráč není. Tedy až na Filipa Jíchu.
Klub se přestěhoval do nové haly. Může to být další motivace pro vás i celý tým?
Jasně. Zaprvé to bude výhodnější z tréninkového hlediska. Všechno budeme mít v jednom včetně posilovny a regenerační linky. Už nemusíme nikam jezdit. I infrastruktura bude lepší, hala splňuje všechny standardy pro mezinárodní házenou. Můžeme tam hrát Ligu mistrů, doteď jsme museli jezdit do Winterthuru.
Takže zažíváte to samé, co kdysi v Zubří, že? První titul jste vyhráli v roce 1996 v rožnovské hale, doma jste slavili až o rok později.
Pro klub i město je nová hala vždycky ohromným impulzem. Sám jsem zvědavý, jaký ohlas u fanoušků bude mít a kolik lidí bude na házenou chodit.
Loňský titul byl vaším druhým trenérským, čímž jste srovnal svou hráčskou bilanci ze Zubří. Dají se tyto triumfy porovnat?
Je to jiné. Oba švýcarské tituly jsem si užil víc, protože v Zubří jsem byl relativně mladý. Člověku dojde až později, čeho dosáhl. Když jsme vyhráli tehdy, nebralo mě to tolik jako teď, když vidím, kolik energie a úsilí potřebujete, abyste to zvládl.
Schaffhausen ve Švýcarsku vládne, takže je jasné, že znovu chcete tři trofeje. Jaké ambice však budete mít v Lize mistrů?
Dáváme si za cíl postoupit do osmifinále. Záleží ale na mnoha okolnostech. Loňská sezona potvrdila, že v takové soutěži není lehkých soupeřů. I když nastoupíte proti kvalifikantovi, například Minsku, přiveze velice kvalitní mančaft.
Hrát budete také s vítězem Ligy mistrů Barcelonou. Těšíte se?
Všichni v Schaffhausenu jsou natěšení a já taky. Barcelonu jsem chtěl, nikdy jsem proti ní nehrál. Doufám, že ji potrápíme.
Loni jste postoupili až do osmifinále. Jaký ohlas to ve Švýcarsku mělo?
Postup mezi šestnáct nejlepších mančaftů na světě se cení, má to zvuk. Mně i klubu to hodně dalo, všechno bylo pozitivní.
Bylo to víc než finále Poháru EHF v předchozí sezoně?
Oba ročníky bych srovnal, měly něco do sebe. Při postupu do finále Poháru EHF jsme chytli dobrou vlnu, naše forma kulminovala. Liga mistrů byla roztažená po celou sezonu, na přípravu jsem měl víc času. Na druhou stranu soupeři byli mnohem těžší.
Kolik trenérských nabídek jste po sezoně dostal?
Musím odpovídat?
Záleží na vás.
Moc ne, zato byly konkrétní. Jedna dokonce velmi lukrativní. Ale rozhodl jsem se, že dodržím smlouvu ve Švýcarsku. Nemám důvod odcházet.
Odkud byla?
Jedna z Německa, jedna ze Slovinska, ale detaily si nechám pro sebe. Mám v Schaffhausenu smlouvu ještě na rok, syn chodí do školy a nechtěli jsme tyto věci lámat přes koleno.
Ale sen trénovat jednou v Německu stále platí, že?
Jednou bych to tam chtěl zkusit, ale vím, že to není jednoduché. Uvidíme, co přinese čas. Ze Švýcarska je to do Německa blíž, jsem hodně na očích. Udělali jsme si velké jméno, všichni vědí, kdo je Schaffhausen. Ale víte, že někdy rozhoduje shoda okolností a náhod, takže se tím nezabývám.
Ve Švýcarsku jste evidentně spokojený vy i celá rodina. Platí pořád, že se chcete vrátit domů?
To je otázka. Ještě tři roky chci zůstat venku, pak se budeme muset rozhodnout, protože syn půjde na druhý stupeň. Ale nejenom v Česku, ale i ve Španělsku nebo Německu mají kluby problémy a je čím dál těžší získat angažmá. Člověk si pak váží, že ho má. Navíc v takovém klubu, jako je Schaffhausen.
Jak dlouho jste se během dovolené zdržel v Zubří?
Jenom čtrnáct dní, protože syn byl ve škole. Ale dovolenou jsem potřeboval, protože v sezoně toho bylo moc a potřeboval jsem načerpat energii.
Ale v Zubří si od házené moc neodpočinete...
Ale jo, u rodiny vždycky naberu energii. Všichni ve městě se sice baví o házené, ale to mi nedělá problém. Jsem rád, že se ptají, zajímají a fandí mi. Nevadí mi, že se s nimi bavím o házené.
