S týmem Karlovarska jste toho za tu dobu stihl mnoho, jaké je vaše ohlédnutí za uplynulými třemi sezonami?
Každá sezona měla nějaké to svoje extra. První rok úžasná cesta evropským pohárem, druhý rok výhra mistrovského titulu a ten třetí Liga mistrů. Když k tomu přičtu ještě dvě stříbra z Českého poháru, tak svoje účinkování hodnotím rozhodně pozitivně.
Od samotného začátku jste patřil k pilířům mužstva. Jak jste si osvojil takovou roli?
S touto rolí jsem do Karlovarska přicházel. Ačkoliv jsem toho za sebou moc neměl, protože těžkých zápasů jsem neodehrál tolik, ve Varech jsem dostal hodně prostoru ukázat, že chci být hráč, který umí rozhodovat.
Jak si teď, s ročním odstupem, ceníte extraligového titulu?
Mistrovský titul má své speciální místo. Nejenom proto, že byl můj první, ale byl první i ve Varech. Tým tvořila skvělá parta lidí a všechno nám přálo. Zkrátka do Varů jsem šel s tím, abych byl mistr, nelze mluvit o malých cílech, a to se povedlo. Moc si toho vážím.
Bojovník, co hraje do konceV dětství měl našlápnuto ke kariéře profesionálního hokejisty. V dorosteneckém věku mu však učaroval volejbal a ve svých dvaadvaceti letech se poprvé prosadil do národního týmu. Před třemi lety se Marek Zmrhal postavil další výzvě, přestoupil do ambiciózního VK ČEZ Karlovarsko. „Hodně toho bude jiné, doufám, že mě to posune jen dopředu,“ věřil reprezentační smečař. Za Karlovarsko odehrál tři sezony, každá z nich byla jiná. Každá výjimečná. V premiérovém roce na západě Čech pomohl týmu k pátému místu v evropském Poháru CEV, ve druhém získal pro mladý klub první titul v extralize a v tom třetím si zahrál Ligu mistrů. „Jsem bojovník, který hraje vždycky až do konce,“ říká o sobě. „Všichni vědí, že každý bod hodně prožívám, a tuhle energii se snažím přenést na tým.“ Teď se rozhodl pro změnu. Po Velkém Meziříčí a extraligových štacích v Brně a Karlových Varech vyhlíží další působiště. Už z hokeje dobře ví, že bez tvrdé dřiny to nepůjde. „Právě tohle mi ve volejbale přináší největší užitek,“ uvědomuje si Marek Zmrhal. |
A dalším milníkem ve vaší kariéře byla účast v Lize mistrů.
Liga mistrů byla těžká srážka s realitou a velká škola, cením si možnosti si ji zahrát. Šanci jít dál jsme měli malou, soupeři byli absolutní extratřídy a my se snažili hrát zkrátka co nejlíp. Každopádně jsme si nechtěli jen zahrát, my chtěli vyhrát. Jak to dopadlo, už je věc druhá. Úžasná byla domácí kulisa v aréně, na to se taky krásně vzpomíná.
Své účinkování v Karlovarsku jste ukončil pátým místem v extralize, to bylo na obhájce titulu málo, nemyslíte?
Uplynulý ročník se rozhodně pozitivně hodnotit nedá. Cíle, které jsme vytyčili, jsme nesplnili, to je zkrátka strašná škoda. Mrzí mě to už jen kvůli lidem, kteří chodili na zápasy a fandili. Ale je to jen sport, takže není všem dnům konec.
Vy sám jste ale znovu obdržel pozvánku do národního týmu. Jaké teď máte vůbec další volejbalové plány?
Do reprezentace se už těším, minulý rok jsem se tam moc neohřál, takže letos mám o motivaci postaráno. Co se týče mé další budoucnosti, vše už bude snad brzy oznámeno, mně nepřísluší takové věci prozrazovat. A jestli se sem někdy vrátím? To je ve hvězdách. S Karlovarskem jsme se rozešli přátelsky, jsou zde skvělí lidé. Ale to, kam mě vítr zavane a kde si ještě zahraju, se říct nikdy nedá.
