Po sprintu jste přiznal, že 12. místo bolelo. Co to páté ze stíhačky?
Hrozně! Strašně jsem se nadřel, od prvního kola to na trati nebylo ono. Měl jsem co dělat, abych ty kluky uvisel.
Cítil jste se špatně už před startem?
Ne, dokonce jsem myslel, že mi to pojede líp. Nepočítal jsem, že se budu muset tak extrémně opírat o střelbu. Ale ukázalo se, že pokud se chci udržet s nejlepšími, musím střílet opravdu dobře. Snažil jsem se, i když ty položky byly trochu pomalejší. Ale jinak bych to na trati nedal.
Střelecky jste však uspěl perfektně.
Taky jsem třeba v ležce nějaké rány střílel dokonce na dva nádechy, což normálně nedělám. A musel jsem se hodně oprostit od toho, že jsem viděl, jak to jiným kolem mě padá nebo už odjíždějí ze střelnice. Vyplatilo se.
Jak se cítíte, když si představíte nedělní závod s hromadným startem?
Já si na něj vzpomněl už ve stíhačce na trati! Říkal jsem si: Co já tam budu zítra dělat? Naštěstí jsem se v závěru úplně nevyšťavil. Věděl jsem, že běžecky na Rastorgujevse nemám a za mnou naštěstí byla docela díra.
Takže nějaké síly na neděli zbyly?
Nevím. Uvidíme. Tři závody za tři dny je pro mě hodně náročný program, ale jsem hrozně rád, že jsem se do ´masáku´ dostal.
Na vyhlášení jste prohodil pár slov s vítězným Svendsenem i lídrem Světového poháru Fourcadem. Pochválili vás, v jaké formě jste se vrátil?
To bylo jen pár slov o závodě, nic důležitého. Trošku mě pochválil trenér Rybář. Říkal: Chválit tě nebudu, ty se pak na to... Ale myslím, že je rád. Oba jsme.
Když se zpětně podíváte na vaší dlouhou závodní pauzu, jste rád, že jste neuspěchal návrat a třeba nezkoušel závodit těsně před Vánoci v Annecy Le Grand Bornand?
Ale ono to nepřipadalo v úvahu, byl by to úplný nesmysl. Teď jsem rád, že jsem klukům ukázal, že s nimi můžu závodit a počítám, že až se rozzávodím, běžecky by se to v dalších závodech ještě mohlo zlepšit.
