Divoké počasí a Innsbruck? V zimě vskutku klasika. Ve středu vítalo českou výpravu pod Alpami husté sněžení, o den později skokané čelili tuze nepříjemným povětrnostním podmínkám.
„Kvalifikace byla velmi těžká, byly nízké nájezdové rychlosti a k tomu foukal zadní vítr,“ popisoval Koudelka.
Byl spokojený. Byť mu unikla štědrá prémie pro vítěze, prodal současnou parádní formu a zase podepřel své sebevědomí dalším výtečným výsledkem. Trápení z minulé sezony je zapomenuto.
Kvalifikace v InnsbruckuZpravodajství |
V Ga-Pa jste byl čtvrtý, teď jste skončil druhý v kvalifikaci. Prožíváte skvělé chvíle. Už jste rád, že vám manželka rozmluvila konec kariéry?Určitě, patří jí největší poděkování. Spousta lidí mi teď píše a blahopřeje k výsledkům a hodně z nich si vzpomnělo i na Andreu. Jsem rád, že mě přesvědčila, protože tato sezona je už teď tisíckrát lepší než ta minulá. Je vidět, že to bylo správné rozhodnutí, mám z toho velkou radost.
Před devíti, deseti měsíci jste zvažoval, že to „zabalíte“. Co jste tehdy prožíval?
Hlavně jsem nevěděl, co dál. Obětoval jsem skokům maximum a čekal jsem, že výsledky přijdou. Jenže se stal pravý opak. Nevěděl jsem, kam se posunout, protože jsem tomu dal opravdu sto procent a výsledky stejně nepřišly. Byl jsem bezradný. Pak jsem si ale řekl, že to ještě zkusím, budu se snažit skákat uvolněně a snad mě to zase začne bavit. Naštěstí se to povedlo.
Našel jste opět víru v sám sebe?
Určitě to je tak. Na jaře jsem měl svědomí čisté a o to více mě mrzelo, že se mi nedařilo. Kdybych věděl, že jsem někde něco odflákl, nebo nedával tréninku maximum, snadno by se mi hledaly rezervy i motivace. Jenže já byl v opačné situaci, bylo to pro mě strašně obtížné. Pak jsem si řekl, že horší sezona být nemůže, což mě trochu uklidnilo.
Vždy říkáte, že při skoku potřebujete vypnout hlavu. Co si pod tím má laik představit?
Je to hlavně o tom nebát se udělat nějakou chybu, hodně mi v tom pomohla psycholožka paní Sládečková. Když máte strach z chyby, určitě se jí dopustíte a pak je to špatně. Když skáču, snažím si to hlavně užívat, myslet na manželku, na syna Karla. Snažím se být uvolněný. Nesmím přemýšlet nad tím, co přesně mám udělat, ale naopak mi jde o to, aby tělo samo plynulo. Ono dobře ví, co má odvést.
Před sezonou dostala česká reprezentace k dispozici lepší helmy i kombinézy. Pomáhá vám pocit, že se můžete na materiál spolehnout?
Je to přesně tak. Když to skokanům nejde, mění kombinézy, hledají chyby v materiálu. Jenže to je špatně, takový přístup vám nikam nepomůže.
Závod v Innsbrucku začíná v pátek ve 14 hodin. |
Tři roky se neměnily regule ohledně kombinéz, český tým tak mohl v této oblasti dohnat světovou špičku. Jistě kvitujete, že máte férovější šanci bojovat s nejlepšími závodníky.
Určitě. Vždycky když se zavedou nová pravidla, tak my musíme okoukávat, co mají ostatní, snažíme se přizpůsobit. Nemáme vývojářské týmy, které by na nových kombinézách mohly pracovat, takže nám nic jiného než okukování nezbývá a rok, dva trvá, než se přizpůsobíme. Teď je vidět, že i v tom materiálu se snažíme ostatní země dohnat. Doufám, že se pravidla ještě dlouho měnit nebudou.
Už v létě jste si pochvaloval výbornou partu v české reprezentaci. Platí to?
Ano, nikdy dříve jsem nezažil takovou atmosféru v týmu. Když někdo uspěje, není tam žádná závist, naopak přejeme jeden druhému. Věřím, že se výsledkově začne dařit i ostatním. Pokud si přenesou do závodů to, co předváděli v létě v trénincích, tak budou bodovat všichni. Hlavně na mistrovství světa bych si přál, aby nás bylo co nejvíce v bodované třicítce.
Čím to, že parta tak funguje? Co do jmen zůstal tým prakticky stejný.
Je to zásluha Davida Jiroutka, on hodně dbá na tom, abychom byli soudržní. Stmelil nás nohejbal, který jsme hrávali po trénincích, vyvztekali jsme se u toho, štval nás každý ztracený bod, bylo to ale vše v přátelské atmosféře. Do skoků jsme díky tomu pak šli s čistou hlavou.
Tvoří nové helmy, lepší kombinézy a fungující parta mozaiku, která vám pomohla zpátky mezi elitu?
Mozaika byla především v mé hlavě. V létě jsem si prostě řekl, že to ještě zkusím a půjdu skákat pro radost, uvolněně, s čistou hlavou.
Zpátky mezi světovou špičkou vás vítají Polák Kamil Stoch i Švýcar Simon Ammann, pod můstky se radují z vašich úspěchů, blahopřejí vám. Hodně vás to těší?
Jsou to dva sportovci, kteří se nikdy nezměnili. Oba jsou olympijští vítězové, vždycky mi za každých okolností přáli. Dělá to z nich v mých očích velké sportovce. Na druhou stranu jsou lidé, kteří když vám to nejde, tak z nich cítíte, že se na vás tak trochu koukají, že tam nepatříte. To Kamil se Simonem jsou v tomto ohledu dokonalí.
Sbíráte cenná umístění, nicméně kde ještě máte rezervy?
Rezervy jsou úplně všude, to má každý skokan. Dokonalý skok snad neexistuje, i když jsem dříve třeba zrovna vyhrál závod Světového poháru, tak i v tom skoku byly drobné chyby - ať je to letová fáze, nájezdové postavení nebo odraz. Vždycky je co zlepšovat. Největší rezervy u sebe vidím v uvolněnosti, oproti ostatním závodníkům jsem pořád přece jen křečovitější.
Přesto platí, že skáčete uvolněněji než v posledních letech. V čem to je?
Hodně mi pomohla moje manželka, po minulé sezoně mi došlo, že nemůžu být táta na sto procent a zároveň vrcholový sportovec. Věnuje se teď Karlovi mnohem více než já, vzala to na sebe, za což jsem jí moc vděčný. Mohu si doma odpočinout a do závodů jdu pak uvolněnější.
