V zásadě bude platit: Kdo doletí nejdál, vyhraje. Pokud budou vyrovnaní, rozhodnou styloví rozhodčí. Jasné, prosté, srozumitelné. Ale jak dlouho ještě?
Možná naposledy. Starému systému hodnocení skoků zvoní při Turné hrana. Brzy přijde revoluce.
Podle původních plánů měla pohltit už toto Turné. Už na něm chtěla skokanská komise FIS "nasadit" nové pravidlo, podle nějž se budou přepočítávat délky skoků v závislosti na síle a směru větru i výšce nájezdového okna.
Poručíme větru, dešti. V počítačiA je to tady. Computerová éra sportu. Skokany poměříme záhadnou rovnicí. Běžcům na lyžích budeme odečítat vteřiny podle síly vosku na skluznici. Veslaře, jež zbrzdí při závodě protivítr, posuneme v cíli o x/2/w36*y metrů vpřed. Plavce, kteří mají v drahách u žlábků větší vlnky, necháme skočit z bloků o 0,3 vteřiny dříve. Když v počítači nastane zkrat a naservíruje nám tudíž nesmysly, nebudeme se divit, že Světový pohár skokanů vyhrál novic z Tádžikistánu, co padl na buben. Stejně nikdo nepochopí, jaký propočet to určil. Zapomeneme na fakt, že venkovní sporty byly odnepaměti soubojem člověka nejen se soupeři – ale i s proměnlivou přírodou. Počítačově uhladíme golfové greeny, seřízneme vlny ve vodním slalomu. Anebo ne? Historie lidstva je přece plná dobře míněných revolucí, které se proměnily ve fiasko. |
Potom bude pro výpočet délky platit tato rovnice: w = TWG x (HS – 36)/20.
Ne, nezdržujme se rozborem, co který výraz znamená. Odpor některých trenérů, závodníků i celé mocnosti, jakou je Rakouský lyžařský svaz, posléze způsobil, že zmíněné pravidlo okusí skokani až na březnovém Severském turné.
Mnozí závodníci si oddechli. Fanoušci jakbysmet. Walter Hofer, ředitel Světového poháru, naopak sebejistě tvrdí: "Toto spravedlivé pravidlo je budoucností skoků. Vítr přestane být nevypočitatelným faktorem."
Jenže hlasů proti je dlouhá řada. Legendární Jens Weissflog namítá: "Je to příliš komplikované, aby to lidem připadalo atraktivní. Nastane zmatek. Fanoušky jen odpudíme." A nabízí srovnání s fotbalem: "Víte, proč je fotbal tak populární? Protože nemění pravidla. A protože jim skoro každý rozumí."
Gregor Schlierenzauer je rezolutní: "Nekazte show tím, že necháte nějaký computer přepočítávat vnější vlivy. Ať vyhraje, kdo skočí nejdál."
Skepsi dává najevo Martin Schmitt a dokonce i Jouko Törmänen, šéf skokanské komise FIS, připouští: "V první řadě je nutné, aby diváci rozuměli tomu, co se děje."
Dieter Thoma, šampion Turné v roce 1990 a nyní expert stanice ZDF, reaguje: "Diváci nejsou hlupáci. Nakonec to pochopí."
Ale tak otázka nestojí. Ta zní: Chtějí to diváci pochopit? "Nechtějí," míní Schlierenzauer. "Budou stát u můstku a lamentovat, že pořadí nedává smysl."
Anebo ne? Historie lidstva je přece plná dobře míněných revolucí, které se proměnily ve fiasko.
